Příběh Velikonoc - vjezd do Jeruzaléma

Král přichází!

Už jen dva kilometry! Za posledním fíkovníkovým hájem, na svahu Olivové hory, leží Jeruzalém. Ježíš a jeho učedníci, když už byli skoro v městě, odpočinuli si hodinku u silnice před posledním úsekem své cesty. V palčivém poledním slunci mlčeli a oddávali se svým myšlenkám. Nyní promluvil Ježíš klidně k dvěma učedníkům, kteří seděli vedle něho:
"Jděte do vesnice, která je naproti nám," pravil a ukázal na skupinu domů nedaleko pod silnicí. "Tam najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdo neseděl. Odvažte je a přiveďte mi je sem. A když se vás někdo zeptá: ,Proč to oslátko odvazujete?', řekněte mu: ,Pán je potřebuje.´"

Dva učedníci odešli. Na kraji vesnice, kde se setkávají dvě cesty, nalezli dům s hnědou oslicí a s oslátkem, přivázaným ke kůlu u zdi. Osli stáli trpělivě na slunci a oháněli se ocasy, aby setřásli mouchy. Když uslyšel jejich majitel rachot a uviděl cizí muže, přišel ke dveřím a ptal se: "Proč to oslátko odvazujete?"

"Pán je potřebuje," pravili učedníci. Majiteli to stačilo, souhlasně přikývl. Odvedli tedy oslici i s oslátkem k Ježíšovi a k ostatním učedníkům. Dva nebo tři z nich roztáhli své pláště a udělali z nich na kostnatém, rozehřátém a zaprášeném hřbetě oslátka sedlo. Ježíš si na ně sedl, něžně pohladil zvířátko, které se pod ním třáslo, a malá družina zamířila k Jeruzalému.

Tou dobou byla v Jeruzalémě spousta lidí. Rozneslo se, že toto je Ježíš, který v sousedství vzkřísil mrtvého Lazara z temného hrobu. Když spatřili, že Ježíš jede do Jeruzaléma, vzpomněli si mnozí na dávné proroctví, že takto má přijít Bohem vyvolený Král. Ze nepřijede s velkým průvodem a na bílém koni, ale pokorně na oslu, na oslím mláděti. Někdo začal provolávat slávu, jiní se k němu přidali, a pak už volali a jásali všichni: Lámali nízké větve palem a mávali jimi jako prapory a z listí udělali na cestě koberec. Někteří dokonce prostírali na cestu své pláště jako pro královský průvod.
Z vrcholu pahorku měli před sebou Jeruzalém jako na dlani. A když začal oslík sestupovat opatrně k městu, dali se všichni přítomní do zpěvu a do nadšeného tleskání.
I
"Požehnaný Král, který přichází ve jménu Pána! Pokoj na nebi a sláva na '' výsostech!"

Děti zpívaly a tančily před ním, lidé tleskali a křičeli, palmové ratolesti vlály a třepotaly se ve větru.

Jenom farizeové, kteří hlídkovali s protáhlými obličeji na rozích ulic, reptali a protestovali. "Celý svět odešel za ním," mručeli mezi sebou. Jeden už to nemohl vydržet (farizeové totiž nemohli ani vidět, že je Ježíš tak oblíbený) a zavolal na něj, když osel kráčel kolem něho: "Mistře, zakaž to svým učedníkům!"

Ale Ježíš mu pravil: "Říkám ti, budou-li tito mlčet, bude volat kamení na cestě." A tak přišli do Jeruzaléma. Ježíš zaplakal, když viděl město, které miloval a kde brzy zemře. S Martou a Marií strávil noc v Betánii a příštího rána se vrátil do Jeruzaléma, šel do chrámu a učil tam. Ale ze všeho nejdřív, jako kdysi při jiné návštěvě, vyhnal z chrámového nádvoří handlíře a zpřevracel stoly směnárníků a kramářů.

Řekl jim: "V Písmě stojí: ,Můj dům bude domem modlitby', ale vy jste z něho udělali lupičské doupě."

Každý den učil v chrámě a lidé na něm přímo viseli, když mluvil.


Autor: ph