Síla motivace nebo čáry medicíny? Aneb jak se má mamka na Velikonoce uzdravila

Průběh Velikonočních svátků je v naší rodině opakovaně provázen spoustou peripetií. Obvykle nejde o nic závažného, jen malé sabotáže řídící se Murphyho zákony typu "když se něco může pokazit, tak se to taky pokazí", které jsme při troše dobré vůle a spolupráce (nejmladšímu členu rodiny někdy musí být pohrozeno odstavením počítače, aby se zapojil) nakonec vždy nějak překonali.

Ale letos se to zkomplikovalo. Přesně týden před Velikonočním pondělím moji mámu odvezla sanitka do nemocnice. Diagnóza zněla zablokovaná páteř. To bylo asi to poslední, co jsme čekali, máma si totiž stěžovala na bolest všech orgánů a končetin - kromě zad. Vypadala opravdu zle, všem nám bylo ouzko, jak to s ní dopadne, ale když nám příjemná lékařka vše vysvětlila a řekla, že do nemocnice fakultativně dojíždí renomovaná doktorka specializující se právě na poranění páteře, uvěřili jsme, že si ji brzy odvezeme domů. Přesto ale nikoho ani nenapadlo, že to bude ještě před Pondělím. To se ale stalo.

Hned druhý den po naší návštěvě ona lékařka mámě provedla první rehabilitaci. Nu, rehabilitace není to správné slovo, to co s ní doktorka provedla znělo podle mamčina popisu jako několik přesně mířených judistických chvatů, ale hlavní je, že se mamce okamžitě ulevilo. Řekla, že to bylo, jako by najednou někdo vypl proud, který do ní předtím nepřetržitě pouštěl.

Na vizitě jí další ráno řekli, že si u nich ještě pěkných pár dní poleží, nařídili jí přísnou dietu (popravdě, tu mamka potřebuje jako sůl) a vysvětlili jí, kolik a jakých dalších procedur ji přibližně čeká. Jenže to by nebyla moje máma, aby se vzdávala. V pátek se na vizitě zeptala, jestli by ji na svátky nepustili domů, že se cítí dobře a že by se zase v úterý pokorně vrátlila. Doktor řekl razantně ne.

V sobotu na velké vizitě to máma zkusila znovu. Tentokrát "zahrála na city". Že potřebuje domů, slíbila své 85leté mamince, že za ní přijede a že ona se na ni moc těší (což ale byla mimochodem pravda - je to rodinná tradice). A světe div se, primářka, statná dáma ve středních letech, zjihla. Prý když za maminkou, tak to se musí povolit, o tom žádná.

A tak se mamča v neděli dopoledně zbalila a s celým naším rodinným klanem odcestovala na Hanou, aby potěšila a dodržela slib. Babička o ničem nevěděla, mamka nechtěla šířit paniku, ale nakonec se to stejně "prokeclo". Babička to vzala s nadhledem, prý že se aspoň dá dopořádku a odpočine si. Svatá pravda, však si ty záda zničila, jak před svátky pucovala domácnost a nevynechala ani mytí oken.

Z toho vyplývá jediné: nic se nemá přehánět. Nestojí to za to. Já tvrdím, že radši špinavá okna, ale veselou pomlázku, než byteček jako klícku a pak se z toho měsíc kurýrovat. Dejte na mě, mamka je toho důkazem.


Autor: Papucka

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10