Svátky jara, které nemusím

Mám ráda jaro, příroda se probouzí ze zimního spánku a těším se, že mohu vyrazit do přírody, aniž bych se přizabila na náledí i když zima má své kouzlo, zvláště u nás v horách.

Co však opravdu nemusím je Velikonoční pondělí, u nás na Valašsku se říká šlahačka. Žiji v malé horské vesničce, kde se tato tradice dodržuje, jenže již to dávno není to pravé ořechové.

Skoro nikdo již neumí uplést pomlázku (tatar), nebo jsou na to příliš pohodlní a tak urvou jalovec a jde se na to. Bohužel dnešní děti již nestojí o barvená vajíčka, ale očekávají sladkosti a nejraději peníze. Často již ani neumí pořádně žádnou říkanku, která k Velikonocím patří.

Výrostci, často nedospělí se spíše dožadují slivovice, divím se mnohým, že jim tu štamprli nalejí a než obejdou celou vesnici, bývají často v hrozném stavu, to se pak již chovají příšerně a není to mrskačka, ale opravdu bití.

Po takových zkušenostech jsme se rozhodli, pokud to bývalo možné a rodiče ještě byli zdraví, že jsme vždy brzy ráno odjeli, většinou i když nejme nikterak přehnaně nábožensky založení, na sv. Hostýn, kde si mohl člověk meditovat v kostele, který je skutečně nádherný a vřele doporučuji jeho návštěvu těm, kteří mají rádi turistiku.

Ti, kteří jsou zdatní si mohou dovolit vystoupat lesem na kopec, ostatní využijí kyvadlové dopravy z Bystřice, nebo od hlavního parkoviště, nebo alespoň absolvují sestup dolů, chce to hlavně pořádné boty.

Po mši se dá udělat nádherná procházka po dvou křížových cestách, dojít k větrné elektrárně a minaretu, ze kterého je při krásném počasí vidět nádherný kus světa a je možno navštívit i malý hřbitůvek. Je zde hodně laviček a při teplém počasí se zde krásně odpočívá a nasává atmosféra klidu, který zde panuje.

V poutních domech se dobře a za velmi rozumnou cenu dá poobědvat, vypít káva a zjistila jsem, že hodně lidí takto utíká z domova, protože tradice je hezká věc, ovšem ne každý snáší, co se ze svátků zvrtlo.

Je pochopitelné, že si na své přijdou i stánkaři se svým kýčovitým a předraženým zbožím, ale nekupte dětem nějakou drobnost či sladkost a pochopitelně se musí ostatní rodině či přátelům přinést něco z půti, byť je to třeba jen turecký med, nebo lázeňské oplatky. I když již nemají stánkaři takové žně jako dříve, lidé přece jen obrátí každou korunu, krize dopadá na mnoho lidí.

Ke svačině zde chutná párek či opečený kabanos neskutečně více, než udělaný doma, asi je to tím dobrým povětřím.

Vracíváme se domů příjemně unavení, dobře naladění a nejsme obtěžování „taky koledníky“.

Nejsem lakomá, vždycky pokud nemohu odjet z domu, mám nakoupené cukroví, obarvená vajíčka, upečeného beránka doma udělanou slavností výzdobu, jde prostě o to, že mi vadí, v co se šlahačka zvrtla a často se zbavit opilých „koledníků“ je náročné, pokud nechci být neslušná.

Možná se mnou většina čtenářek nebude souhlasit, ale já si myslím, že je na svobodném rozhodnutí každého, jak si tento svátek oslaví.

Raději prožít krásný pohodový den, než být znechucený a být rád, že všechno konečně skončilo.

Zdenka58 - čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete