Když přichází jaro, které miluji, tak s jarem přichází i jeden krásný svátek, Velikonoce. Jejich tradicí je barvení vajíček, výzdoba bytů jarně a svěže laděná a také pečení velikonočního beránka. Tento příběh tedy bude o tom, jak jsem se snažila upéct velikonočního beránka, budou to tři roky po sobě a věřte, že příští rok se mně to snad už povede.

Byl rok 2009, kdy jsem od manželovy babičky dostala formu na beránka, krásnou, keramickou a velkou. Prvně ji vyzkoušela babička, beránek se jí nádherně povedl a formu mně předávala se slovy - je to skvělá forma, určitě se Ti beránek povede. Jenže to ještě netušila, jaký je můj kuchařský um…
Nicméně moje kuchařské pokusy začaly a já si našla jeden recept, zde, na Chytré ženě, a začala jsem s přípravou na beránka. Podotýkám, že vařím, peču, smažím jedině podle receptu, že bych tam přidala něco navíc, nebo zaměnila nějakou surovinu u mě nepřichází v úvahu, to jedině v případě, že vařím nějaké maso a přidávám, co dům dá.

Těsto bylo připravené, já si vymazala a vysypala onu krásnou keramickou formu a šup s ní do trouby. Protože je to samozřejmě forma, kde je vršek i spodek, neviděla jsem, co se s beránkem děje. Jaké bylo moje překvapení, když jsem jej vytáhla z trouby, otevřela formu a beránkovi chyběla očka a ouška, ale rodina ho přijala s nadšením a jak se sluší a patří, aby mně udělali radost, na posezení ke kávě a čaji ho snědli. Říkala jsem si, ač zklamaná a smutná, že za rok to určitě výjde.

Ani jsem se nenadála, a byl tu rok 2010, opět duben, opět Velikonoce, krásné svátky jara. Můj pokus, upéct beránka, začal. Opět jsem si našla nějaký recept, tentokrát myslím v kuchařce a začala jsem s přípravou. Těsto bylo nachystané, forma připravená, nalila jsem tedy těsto do formy a opět šup s ní do trouby. Říkala jsem si, to musí vyjít, přeci nejsu nemehlo, ale ouha, po několika minutách jsem koukla do trouby a těsto vesele vytékalo z formy ven. V tu chvíli jsem myslela, že bude po mně, říkala jsem si, to snad není možný, těsto jsem připravovala přesně podle receptu, a marně jsem přemýšlela, kde jsem udělala chybu. A také jsem se ji následně dozvěděla od maminky, sestry i manželovy babičky.
Asi už tušíte, těsta bylo hodně a menší část měla přijít do formy na srnčí hřbet. Myslela jsem, že mně klepne pepka, a to doslova. Byla jsem hodně naštvaná a říkala si, že to měli do receptu napsat, jak jsem asi měla tušit, že se těsto má rozdělit, co su děd Vševěd???
Pak už mně nezbývalo nic jiného, než se chodit dívat do trouby a sledovat, jak těsto vytéká a vytéká. Až byl beránek upečený, vytáhla jsem ho z trouby i s bochánkem, který se upekl na dně trouby. Po odkrytí vrchní části formy jsem zjistila, že tam, kde těsto vytékalo, má beránek díru, přímo uprostřed hlavy. Rodina ale opět všechno snědla a říkali, jak moc byl dobrý.
A já si říkala, že snad do třetice všeho dobrého, příští rok se mně už konečně beránek povede.

Rok 2011, tedy letošní rok, tu byl coby dup. Letos jsem začala s výzdobou, udělala jsem nějaké velikonoční dekorace a byl čas najít formu na beránka a zkusit tedy štěstí do třetice. Formu jsem sice našla, ale... věřte tomu, nebo ne, byla rozbitá, při stěhování mně ji manžel rozbil, samozřejmě omylem, kdo by se chtěl dobrovolně připravit o beránka, že? Říkala jsem si, že mně snad není souzeno beránka upéct a pochlubit se tak s mým kuchařským uměním. Takže místo beránka jsem letos upekla bavorské vdolečky, které se mně mimochodem vždycky povedou a já z nich mám obrovskou radost a beránka zkusím opět za rok. Myslíte, že se mně konečně povede? Jestli ano, slibuji Vám, že dám do fotogalerie fotky.

Bohužel fotečky mého kuchařského umu, co se týče beránka, nemám, kdo by taky fotil nepovedené kousky, že? Alespoň Vám sem přidávám fotografie nabarvených vajíček, která se mně snad povedla a také mou velikonoční výzdobu.

Co říci závěrem? Ve fotografiích jsem viděla, že Vám se velikonoční beránci povedli, tak snad se mezi Vás příští rok zařadím a fotografie beránka také přidám.