Velikonoční zamyšlení

Velikonoce, tak se mě pomalu zdá, že už nejsou to, co bývaly.

Pro někoho jsou to prostě jen svátky jara, kdy si vyzdobí okna veselými zajíčky, nazdobí ještě nevypučené stromečky malovanými vajíčky a jinými ozdůbky. Kdo má slepice je za vodou, neb jim přijde pohrozit, že je třeba vajec, ať tedy snáší a slepice stejně netuší a snáší si podle svého a jelikož jsou ze zimy ještě celé rozlámané a nenesou, nezbude nic jiného, než se tlačit v obchodním řetězci a předhánět se, kdo uchopí lepší karton ze stále stejných malých vajíček.

Nakoupí čokoládové zajíčky, vajíčka a různé jiné čokoládové dobroty pro děti, i když ví, že to stejně žádná čokoláda není, ale nýbrž náhražka, protože to bylo v televizi. Ale co, řekne si, vždyť je to na okrasu a pro děti a to musí být i kdyby na chleba nebylo. A tak tam stojí u pokladny, přemítá, kde ještě koupit ten skvělý mazanec, protože tady už byl vyprodán a zůstala jen oschlá pletýnka drahé ceny a tu on by ani slepicím nenadrobil. A tak pln shonu letí úprkem do druhého obchodního řetězce, aby uzmul ten poslední mazanec, který se na něj tak krásně směje.

Doma se pak chystají ta koupená vajíčka, aby bylo pro koledníky, a už vůbec se nezabývá tradicí barvení vajíček v cibulové „slupce“ a v zelené trávě anebo v jiném přírodním odbarvovadle, ale nýbrž v koupeném barvivu, protože je to jednoduché a hlavně ta vajíčka mohou být třeba i modrá a kdepak já v přírodě vezmu modrou, nebo fialovou, že?

Páni a kluci si již nepletou vlastní tatary, jak tomu dříve bývalo, ale raději si ho koupí někde za peníze, protože hlavní je přece výsledek a to vyšlehat děvčata a ne vyrobit tatar. No né ?

V ten slavný den, na velikonoční pondělí možná spousta děvčat čeká zbytečně na svého prince, který by ji vyšlehal a polil vodou proto, aby neuschla. Dnešním chlapcům se stejně ani moc nechce. Jestli některý umí koledu? No schválně, mohla bych na prstech jedné ruky spočítat. Obyčejně, když už někdo zazvoní a to je sláva, uvidí děvče znuděný obličej mladíka, který drží tatar jako pometlo a chce po ní nějaké to vejce. Pak řekne, nebo zamumlá něco jako díky a jde dál, v lepším případě jde domů, protože má splněno. A stejně doma je doma a nějaké Velikonoce jsou pro prťata a zaleze k PC, připojí se online s kamarádem, který raději nešel nikam a lidově paří hry.

Tatínkové si tatary vezmou, protože to je dobrá záminka k popití slivovičky, nebo něčeho jiného a to klidně vyšlehají i sousedku, aniž by soused cokoliv namítal. A to je potom všeobecná legrace a klidně se ani vodou nešetří.

Tak nějak se možná zapomíná, že Velikonoce nejsou jen svátky jara, ale hlavně svátky zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Kdy se konají bohoslužby, kdy není od věci si připomenout pravý svátek, ukázat jej i mladší generaci, říci proč se vlastně slaví a jaký to vše mělo prapůvod. Tak nějak mi to pro ty nejmenší v mediích chybělo. Hodně se hovořilo o tom, jak slaví Velikonoce jiné státy a země, ale svátky jako takové šly stranou.

Škoda, na Vánoce se nezapomíná, na Velikonoce, jako pokračování příběhu biblického již ano.


Autor: Diesonne

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10