Velikonoční zvyky – bolí nebo nebolí?

Maminka už léta kupovala stejné (jiné nebyly) barvy na vajíčka a stejné samolepky a takto udělala barvení vajíček efektivně a rychle. Vypadala moc hezky. Mezi ně se vždy do košíku naházelo i pár čokoládových. A pak jsme také chystali speciální „luxusní“ balíčky pro některé blízké.

Bavilo mě barvit vajíčka, především když jsem byla ve školce i na prvním stupni ZŠ. Také jsem se moc ráda zapojovala do barvení, leštění vajíček a lepení nálepek. Začalo mě bavit všelijak experimentovat při jejich zdobení. Vždy před Velikonocemi jsem si vymýšlela, jak budeme letos zdobit. A moje trpělivá maminka se mnou vyráběla další jinak vyzdobená vajíčka navíc ke standardním kusům.

Takže jeden rok se musela naloupat cibule, aby se vyzkoušelo, jak barví. Samozřejmě to muselo být s otiskem lístečků. Maminka zkušeně vytáhla starší silonky, aby byl lísteček dobře zachycen. Zatímco já jsem si lístečky a kvítečky s radostí aranžovala na vajíčka, maminka odřela tu „špinavou“ práci, naloupat cibule a vajíčka obarvit. No prostě to byla nádhera.

Doteď si vzpomínám, jak jsem si v první nebo druhé třídě vymyslela, že já budu vajíčka zdobit voskem a že je pak obarvíme. Zase bylo na mamince vyzkoumat teplotu barvy, aby se vosk nerozpouštěl a barva ještě barvila. To rozechvění, když jsem na vajíčko voskem kreslila myšku a ono se úžasně povedlo. Bílá myška na červeném pozadí byla tak úchvatná, že jsem výtvor chránila, aby nebyl rozdán nikomu jinému než mé velké lásce Péťovi. Péťa mě taky miloval už několik let, tak byl nadšen.

Už na tom prvním stupni základky jsem si začala všímat, že role jsou dost rozdílné. Já jsem pracovala, chystala nejen vajíčka, ale i pomáhala s dalšími dobrotami. Pak jsem za to dostala na zadek, byla jsem polita vodou, nebo nějakou úchvatnou „smradlavkou“. Zato brácha ten nic nechystal, jen odešel na procházku a donesl tašku narvanou nejen vařenými vajíčky, ale i jinými dobrotami.

Vás by srdce nebolelo, kdyby vaše babička sehnala skoro každý rok nedostatková Kinder vajíčka a vy jste žádné nedostaly jen proto, že jste holky? Od deseti let jsem trvala na tom, že se nechci účastnit mrskání. Někdy mi to prošlo a někdy ne. To víte, on brácha občas přitlačil, ale nebyl zlý, tak to ani moc pomlázkou z vrby nebolelo.

Ovšem když mi bylo 9 let, strejda se znova oženil a já jsem tak přišla k dvěma bratrancům. Jeden z nich byl přesně starý jako můj brácha a druhý byl téměř dospělý, táhlo mu na osmnáct. A my jsme přijeli na Velikonoce za strejdovou novou rodinou. No samozřejmě mladšího bratrance s bráchou nenapadlo nic lepšího, než si Velikonoce užijí a pořádně mě zmrskají. Přepadli mě ještě, když jsem spala v posteli. Bratranec měl pomlázku z bužírky a hodně to bolelo a měla jsem podlitiny.  Když později přišel druhý bratranec s vařečkou, tak jsem trvala, že nechci. On mě ukecal a naštěstí plácal rozumně. Od té doby nemám hodně ráda jistou část Velikonoc.

Baví mě péct, chystat dobroty a pořád mě baví barvit vajíčka. Ale v podstatě nemám komu vajíčka dávat, protože nikoho na mrskačku nepouštím. Někteří známí mi můj zvyk nepouštět vymlouvají, prý uschnu. Musím zkonstatovat, že zatím jsem neuschla a doufám, že to ještě chvíli vydrží.

Užijte si Velikonoce s radostí, ať máte kolem sebe fajn lidi a když přijde na šlehání, tak prosím s citem. A hlavně buďte zdrávi.

Dana12345 - čtenářka
ChytráŽena.cz