Vzpomínka na Velikonoce

Psal se, pokud si dobře pamatuji, rok 1977 a u nás na vesnici chodívali pravidelně koledníci od domu k domu. Většina z menších koledníků pěkně odříkala nebo zazpívala koledu, vyšmigrustovali všechna děvčata v domě - u nás většina koledníků jalovcem nebo ostatní pak ručně upletenou pomlázkou.

Pak dostal každý koledník drobné pohoštění, nazdobené vajíčko, ručně malovanou pentli, ovoce nebo čokoládová vajíčka - většinou podle toho, co se jim líbilo nejvíce. Kraslice jsme vyráběly vždy spolu s ostatními děvčaty z celé rodiny a na Bílou sobotu se také pekly mazance a velikonoční beránci. Je to dodnes takový náš rituál a tradice. Na Velikonoce jsme tak měly připravených nejméně sto krásně nazdobených kraslic, které jsme zkrášlovaly různými způsoby.

Nejčastěji jsme si nasbíraly různé druhy drobných lístků či druhů trav nebo kytiček, ty jsme pak přiložily na vajíčka, které jsme pak fixovaly nejčastěji obinadlem a nechaly jsme vařit vajíčka v cibulových slupkách a po uvaření jsme vždy s netrpělivostí očekávaly, jaképak se nám objeví konečné obrázky lístků. Jiná vajíčka po obarvení přírodními barvivy jsme vyškrabávaly a vytvářely různé motivy ptáčků, kuřátek, květin atd. Nebo jsme na ně kreslily speciálními fixy či voskem.

Toho roku se mi nějak podařilo poprvé na Velikonoční pondělí přispat a tak mne první koledníci naštěstí jen z řad rodiny vzbudili jalovcem, ale i ručně upletenými pomlázkami z vrbového proutí a byla jsem během několika okamžiků čilá jako rybka. Spěchala jsem do koupelny dát si sprchu a doupravit se a po chvíli začali u dveří zvonit první koledníci - to jsem ještě netušila, že jich za dveřmi čeká hned deset najednou a takhle, ale už většinou po jednotlivcích, to pokračovalo celé dopoledne a vajíčka už pomalu docházela.

Kolem poledne u nás zazvonil nejmladší syn souseda, ale byl to jediný smutný koledník za celé ty roky a po chvilce ticha se nám přeci jen se smutnýma očkama svěřil s tím, že jak utíkal za dalším kamarádem, kterého z dálky zahlédl, tak upadl a z vajíček měl v taštičce skoro salát, naštěstí on sám byl v pořádku. Tak tenkrát od nás dostal všechna vajíčka i ostatní dobroty, které ještě zbývaly a jeho smutná nálada byla ta tam.

Tak to jsem si jen tak na chvíli  zavzpomínala na roky, kdy jsme ještě spolu s děvčaty připravovaly takový velký počet vajíček a i ostatních dobrot. A na závěr přidám ještě jednu z pranostik, která praví a doufám, že se letos nenaplní, jelikož třešně mám moc ráda: "Prší-li v noci na Bílou sobotu, bude málo třešní".

PŘEJI VÁM VŠEM VESELÉ VELIKONOCE.