Velikonoce dříve a dnes

V dětství jsme jezdili s rodiči a mladším bráchou často do Krkonoš do vesničky Poniklá, odkud moje maminka pochází a bydlela tam babička s dědou. Jelikož prababička pocházela z 11 dětí, tak příbuzných byla asi tak polovina vesnice :)

Jezdili jsme tam samozřejmě i na velikonoční svátky. Doma jsem malovali vajíčka, buď koupenými barvami a zdobili jsme je obtisky nebo jsme posbírali kvítka a lístečky, přiložili na vajíčka, ta pevně stáhli do punčochy a zavázali. Potom jsme je ponořili do barvy. Po vynoření punčochu odvázali a na vajíčku zůstal obtisk kytičky (takto je nejraději zdobíme dosud). Tatínek s bráchou upletli pomlázky - i pro mě, protože v Krkonoších chodí děvčata koledovat společně s chlapci.

K babičce se nás vždycky sjela celá rodina. Kluci chodívali koledovat spolu, já zase se sestřenkou. Sousedé byli rádi, když jsme přišli, největší radost ale měli stařečkové a stařenky v odlehlejších chaloupkách. Babička s mojí pratetou vždy závodily, ke které přijde víc koledníků. A že jich bylo - většinou nešli pod stovku :) My koledníci dostávali většinou vajíčka, perníky, sušenky...

Jeden rok jsme zůstali na Velikonoce doma, sice bydlíme také na vesnici, ale u nás holky koledovat nechodí, takže šel brácha s kamarádem a vrátil se brzy a hodně zklamaný. Spousta lidí dělala, že nejsou doma, když už otevřeli, většinou dostali peníze, a to se mu vůbec nelíbilo.

Teď býváme na svátky doma, zdobíme dům, těšíme se z přicházejícího jara, pečeme velikonoční perníčky, zdobíme vejce, pleteme pomlázky. Ale i když každý rok vítáme koledníčky, chodí jich čím dál tím méně, což mě mrzí. Tak nějak k Velikonocům patří...

Autor: Dani5

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10