Velikonoce v jižní Itálii

Svátky jara se nezadržitelně blíží, pomlázky už jsou jistě upletené a nachystané na koledu, hospodyňky pomalu chystají vajíčka či kraslice pro koledníky. Ráda bych vám pověděla, jaký je průběh velikonočních svátků jinde, konkrétně v jižní Itálii, v okolí Neapole.

Samotné velikonoční období začíná karnevalem, česky masopustem.  V den karnevalu jsou neodmyslitelné dvě věci  - neuvěřitelné obžerství, plácá se od samého rána sladké, velmi tučné a hutné, slané a smažené, nejlíp všechno  dohromady, jako typické karnevalové karbanátky, které se dělají z masa, sýru a cukru, podíl cukru a masa je jedna ku jedné. Stejně jako u nás, pečou nebo smaží se boží milosti, v Neapoli je navíc polévají  čokoládou. Ta druhá věc jsou samozřejmě masky. Maskují se děti, ale i dospělí. Děti mají karnevalové prázdniny a už od rána se prohánějí v maskách. Masky jsou často velmi nákladné, několik týdnů před karnevalem mnoho obchodníků dočasně vymění sortiment svého obchodu a prodává jen karnevalové převleky. Vydáte-li se v těchto dnech do ulic, potkáte skupinky lidí, zběsile pobíhající po obchodech, hledajíce tu nej masku. Můžete namítnout, proč si nevyrobí originální masku doma. Je to jednoduché, Italové vůbec nejsou národem tvořivým, co si nekoupí hotové, to nemají.

Po karnevalu, slovo doslovně znamená carne-maso vale-pryč, stejně jako český masopůst. Mělo by tedy následovat velmi střídmé období, co se stravování týče. Jih Itálie je velmi nábožensky založený, hospodyně až na výjimky dodržují bezmasé středy a pátky, týden před hlavním velikonočním svátkem se maso nejí vůbec.

Svatý týden začíná tzv. Palmovou nedělí. Věřící si na nedělní mši donesou olivové ratolesti, které kněz posvětí. Ratolesti připomínají návrat Krista do Jeruzaléma. Tyto posvěcené větvičky pak mají celý rok chránit domovy před nemocemi.

Svatý čtvrtek mají věřící navštívit sedm kostelů, aby si připomněli poslední večeři Ježíše. To není žádný problém, i v té nejmenší vesničce je kostel doslova na každém rohu. Svatý pátek každá obec inscenuje křížovou cestu. Nákladné kulisy, vynikající herecké a pěvecké výkony a účast všech obyvatel jsou samozřejmostí. Sobota je poklidná, lidé se věnují meditaci a modlitbě.
Neděle je vyvrcholením velikonočních svátků,  na znamení vzkříšení Ježíše Krista se hned ráno rozezní všechny zvony. Každá obec tento den slaví trochu jinak, já bych vám chtěla přiblížit oslavy vzkříšení v městečku Forio. Jsou nezapomenutelnou podívanou i pro nevěřící. Tato velkolepá událost se jmenuje Běh anděla. Spočívá v tom, že z jednoho kostela je na nosítkách podpíraných čtyřmi muži vynesena socha anděla.

Anděl běží do několik kilometrů vzdáleného jiného kostela zvěstovat Panně Marii zprávu o vzkříšení Ježíše. Muži se v nesení anděla střídají, socha je velmi těžká a oni opravdu utíkají. Navíc být jedním z nosičů anděla je prestižní záležitost. Anděl je doprovázen dlouhým procesím zpívajících věřících. Panna Marie andělově zprávě nevěří, proto anděl odchází zpět do svého kostela. Odtud ale s novými nosiči znovu vybíhá  za Marií a znovu odchází zpět. Panna Marie až na potřetí uvěří,  vychází z kostela opět coby socha, zahalena do bílého závoje. Vprostřed cesty se setkává s vynesenou sochou Krista.

Madona odhazuje závoj, rozezní se zvony, lidé jásají a tleskají, z balkonů se na obě sochy snáší tisíce barevných papírků a je vypuštěno několik desítek bílých holubic. Pokud se chystáte na jaře navštívit ostrov Ischia, doporučuju vám načasovat si návštěvu právě na období Velikonoc a vychutnat si tuto ojedinělou a emotivní podívanou na vlastní oči. Sochy jsou až na anděla Apoštola sv. Jana originály pocházející ze sedmnáctého století. Originál z roku 1620 můžete obdivovat v jednom z místních kostelů.
Velikonoční pondělí je v Kampánii diametrálně odlišné od českého  Velikonočního pondělí s pomlázkou. Italové ho tráví klidně, relaxují, vyrážejí na výlety a pořádají pikniky v jarní přírodě.

Přeju Vám hezké Velikonoce strávené tak, jak to máte rády právě Vy.