Jak jsme koledovali

Chtělo by se napsat bylo nebylo. Ano, bylo to trochu jiné než dnes.
Parta dětí z naší ulice nesoucí jméno národního hrdiny Mistra Jana Husa- Husova třída. Byla nás velká horda dětí, kterou držely pohromadě sporty, hry ale i "lumpárny".

Hráli jsme na pikolu, na honěnou, na četníky a na zloděje, fotbal, školku, paňáka, volejbal. V zimě nám rodiče vytvořili za bytovkou kluziště, kde jsme bruslili, hráli hokej, stavěli bunkry a sněhuláky. Chodili jsme spolu všichni na houby, na borůvky a maliny  treba i do 6 km vzdáleného lesa. Bylo toho spousta, co jsme spolu prožili asi 30 dětí od 6 do 15 let.

Také jsme dodržovali tradice. Obzvláště ta velikonoční se nám líbila - koledování. O velikonocích jsme chodili  již několik dní (týden) před samotným "koledovačním" dnem,  křístat  v 6 hodin ráno. Prošli jsme celou naší ulicí, která vedla od náměstí až k železničním hradlům, za nimiž byla cedule konce našeho města a křístáním a zpěvem koled jsme o sobě dávali vědět.

Konečně přišel den D a my se vypravili svátečně oblečeni zúročit  své snažení. Zvonili jsme dům od domu a zakřístali a zaspívali koledy každé domácnosti zvlášť. Lidé otvírali, vyslechli nás, dali vajíčko bílé či čokoládu, někdy i nějaský ten penízek. Někteří neotevřeli a někteří nás nepochválili, ale většina byla ráda.

A tak po koledě jsme se na louce všichni stejným dílem podělily o koledu. Dodnes si pamatuji, jak jsem dostala kousek čokolády, papírovou tříkorunu a tři syrová vajíčka. Právě, že tři. A tak se mi to třetí do dlaně nevešlo, dala jsem si ho do nových béžových manžestráků. Ouha tříkoruna mi vypadla z ruky a protože bylo povětrno rychle jsem se pro ni sklonila. Křup! A bylo to. Měla jsem "bankovku", ale také mi vnitřkem kapsy teklo syrové vajíčko.  Tak trochu jsem se podobala Luďkovi Sobotovi, když lovil ve filmu Jáchyme hoď ho do stroje z kapsy prasklé vejce.

Přesto, byla to krásná léta. Ještě teď mi při vzpomínce na ně je dobře. Kdybych je chtěla prožít, tak zase jedině v oné době, která přála dětským hrám. Ještě dneska, když se my doktoři, inženýři, učitelé - prostě děti z naší ulice sejdeme, nadšeně vzpomínáme.

Autor: Stally

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10