Naše první Velikonoce

Malý se narodil v dubnu, tedy na mláďátka. Takže jeho opravdové Velikonoce na něj teprve čekaly. Letos to vypuklo na ostro. Letos to naše roční mláďátko totiž dostalo malý karabáček s malými mašličkami. Tatínek samozřejmě nechtěl být zahanben a pořídil si velký karabáč s velkými mašličkami.

Náš malý se na ten svůj nejdříve nevěřícně díval a přemýšlel, kterou stranou se mu do pusinky vejde nejlépe. Dotkl se ho poprvé, jen zlehounka, vůbec se mu nelíbil. Tak jsem mu ho vrazila do ruky. Díval se na mě, co jsem to u dělala a pak to začalo. Začal mlátit kolem sebe. Pár jsem jich schytala já, pár tatínek, něco naše kočka.

Od té chvíle byl karabáč postrachem a já ho začala před malým schovávat. Ale malý se pořád díval kolem sebe, hledal ho, volal, skoro plakal, když ho zahlédl a já mu ho nedala. Ovšem na Velikonoční pondělí se tvářil, že ho vůbec nezná. Nevzal ho do ruky, ani když jsem mu karabáček násilím vnutila, nechtěl ho ani vidět.

Jednou si ho přidržel pár vteřin, ale pak zase letěl do kouta. A vykládejte někomu, co prováděl, když se připravoval na ten svůj první Velikonoční den. Podle toho, jak to vypadalo v pondělí, mi určitě nikdo nevěřil. Takže letos všechno musel oddřít chudák tatínek. Ale i tak se pomlázka povedla. Tatínek dostal svůj balíček i malý měl svůj. A protože malý ještě čokoládu nesmí, spapala to všechno maminka. Uvidíme, jak to bude za rok.

Autor: Tyrso

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10