Velikonoce tentokrát jinak

   Tak máme po Velikonocích! A vůbec nebyly obvyklé, byly hodně neobvyklé a já vlastně ani nevím, jestli lepší nebo horší... Ptáte se proč je tomu tak? Tady je můj velikonoční příběh...
   Vše začínalo jako obvykle každé svátky začínají - velkým úklidem, nákupem hordy potravin pro moji úplně normální rodinku, poznačenou dvěma dospívajícími dětmi s obrovským apetitem. Ne že bych vše nechávala na poslední chvíli, čokoládově dobroty byly nakoupené a připravené pro koledníky dávno dopředu, ovšem touha po čokoládě je u pubertálních dětí nezvladatelná. A tak jsme všechny zajíčky a slepičky nahradili a očekávali krásné a pohodové svátky.
   Ale byla teprve sobota, krásná a slunečná, venku bylo báječně teploučko a na obloze ani mráček. Dcera s kámoškou udělaly oběd, někdy je i výhodné mít větší děti. Oběd byl výtečný, plněné trubičky se síce trochu nepovedly, ale na chuti jim jejich roztodivné tvary neubraly. Vše bylo báječné, sluníčko svítilo a včelky bzučely.
   Pak jsem ovšem zjistila, že kytičky v mém bytě mají žízeň a to přece nemůžu takhle nechat, jaro v rozpuku, musím ty chudinky zalít a nakrmit vyživou. Vše šlo jako na drátkách, kytičky mi po zalití  porostly před očima a já jsem měla velikou radost. Ještě tu poslední, zavěšenou nad ledničkou zaleju a bude vše dokonalé. Nahoru jsem lezla po židli, dolů taky jako už stokrát, tisíckrát? A najednou lup! malé křupnutí a v noze a výkřik (obvykle jsem docela statečná), bolest v noze a můj výraz děsící celou rodinu. Chvíli jsem ještě myslela, že vše bude "v poho" jak stále slýchám od svých dětí, bohužel nebylo tomu tak.
   Vážení čtenáři, strávili jste již velikonoční sobotu na urgentním příjmu fakultní nemocnice? Pokud ne, opravdu nelitujte. Není to žádná pohádková krajina plná čokoládových vajíček a koledujících velikonočních zajíčků. Naopak, realita zraněných nohou, zlomených končetin a prstů uřízlých pilou vás rychle postaví tváří v tvář drsné realitě, i když já jsem se spíš kácela k zemi při pohledu na krev a stojíc na jediné zdravé noze. No, ani nálada lékaře neodpovídala svátkům velikonočním a jen těžko se ovládal, když se ptal, co jsem já ženská hloupá proboha dělala a jestli mám kousek zdravého rozumu, když zalévám kytky ze židle. Asi doma zalévá kytky  sám a jeho žena sedí pěkně v měkké pohovce a tudíž nemůže dopadnout jako nezodpovědná ženská, co otravuje o velikonočním volnu. Manželovi přísným hlasem rozkázal, co má doma se mnou dělat a hlavně, proboha, držet mně v posteli, aby ta drobná ruptura v oblasti mediální hlavy gastrocnemia zase srostla! Já jsem taky rostla a už jsem se těšila jak se s berlemi dobelhám domů a budu  myslet jenom  na velikonočního zajíčka s košíčkem  slaďoučkých  vajíček a hřejívé paprsky jarního slunce...

Autor: Zemanka