Svátky jara

Musím se pousmát, při vzpomínce na tento čas. Teď se stále píše, jaká to byla doba zlá, temná, špatná. Nevím, byla jsem malá žabka a s odstupem času vše vídám jinak. Doba dětství je krásná a hlavně krátká. Nuž, toto vidím teď. Ale jedno vím jistě, vše bylo klidnější, rodiče více věnovali čas nám drobotině a neděle? To byl čas výletů a procházek. Nikdo nespěchal, nerejdil s nákupním vozíkem po supermarketu; ano, mělo to i své horší stránky, vše nebylo jen růžové, ale ani dnes není jen tato barvička.

A tak usedám do svého ušáku, otvírám album a vzpomínám...
Naše maminka byla ženou z venkova. Malá, drobná, ale ránu měla pevnou. Běda tomu, kdo neuposlechnul! Později používala vařechu k vyndavání prádla na usměrnění nás, své drobotiny. Nevím, o kolik jich přišla, bylo jich určitě dost, však zub času se také podepsal. První děcko rok 1959, poslední 1974 - velké rozpětí a nás bylo přesně 2 na 2.

Velikonoce, to byl velký svátek. Nejdřív pořádný úklid, praní prádla, leštění všeho a běda tomu, kdo by se chtěl nějak zašít. Vše uhádla.
Praní prádla nebyla zrovna nejlehčí práce, automatická pračka nebyla (sic pračka ano, ale máchání hezky ve vaně, to chtělo sílu přímo horníka), jen toho povlečení co bylo. Záclony, závěsy, vždy byl plný dvůr. Přes zimu se totiž toto nepralo, hezky až na jaře při sluníčku. To byla vůně při žehlení. Maminka vždy zpívala, sic falešně, ale z plných plic. Bylo zvykem, že kdo se rukou přidal, pěl též. Náš dům stál ve slepé uličce docela poslední, ale ženy většinou dopředu řekly, že se bude prát a to pak zpívala skoro celá ulice. Tady asi vznikl můj hluch, který byl za mnoho let odměněn výrokem mé dcerky - "Maminko, nezpívej!". Tak si zpívám, když jsem sama a nikoho neruším, pěkně z plných plic. Ona ta práce přece jen lépe uteče. Ale zpět k příběhu...
Nad dvorem byla zahrada a skála, pak už jen koleje. Soused byl mašinfíra a jak projížděl kolem, zahoukal. Děcka vždy běžela na ulici a mávala. Nikdo se nebál, že nás něco porazí. Auta nejezdila, taky proč a kam, když byl konec a otočit se nedalo. Po velkém prádle nastal čas nákupu. To Vám bylo něco. Vzala se kárka a jelo se. Vždy několik maminek a aspoň jedno dítko, co venku bdělo nad vozíky. Ještě v samoobsluze nebyly vozíky, ale košíky, to pak maminky měly i 2, aby se vše nakoupilo v jednom obchodě. Venku se tašky složily do kárek a jelo se domů. Další den, tedy nákup, byl pro nás děcka plný očekávání. To se totiž muselo koupit oblečení, aby nás beránek, jak se to jen má říct? Prostě nepokakal. Každý musel mít aspoň jednu věc novou. Naše maminka vždy koupila botky samochodky, sukýnky či kalhoty a nějaký svetřík či košili. To se ale smělo vzít až na Velikonoce! Umíte si možná představit to těšeníčko, co tenkrát bylo, až si vyjdete ven v novém oblečení. Ne jako dnes, kdy je všeho plno.

Poslední, co se kupovalo, bylo v cukrárničce u naší rodinné cukrářky mlsky na zajíčka. Pravda je, že už dávno dopředu bylo vše připravené, jen několik maličkostí maminka nechala na výběru nás dětiček. Kdo co chtěl. Ostatní bylo schované v krabici, jen zaplatit. Ono totiž stále platí - děcka vše najdou, proto ta skrýš nebyla doma, ale tam. Však tolik peněz nebylo. Ani zboží jako teď. Maminka krabici se zajíčkem přinášela na poslední chvilku. To už byl ale čas pečení mazanců a jiných dobrůtek, malování kraslic a zdobení vajíček. Jasně, oseníčko už bylo vyklíčeno, pamlsky nachystány. Jen neznámo, kde ukryty. Nikdy se nenašly! V den D nás pokaždé vzbudil tatínek a bráškové s pořádnou šupačkou. Vajíčka byla raději ukryta na dosah ruky, bylo totiž pravidlo, co dal tatínek, šupe se jen do obdarování vlastnoručně (!) malovaného vajíčka.

Pak nastala honitba od spolužáků, kamarádů, sousedů a všech, kdo měl chuť nás holky vyšupat. Ono bylo ještě jedno pravidlo, ráno kluci šupou, ale od 12:00 holky polévají! Naštěstí nebylo těžké sehnat vodní pistolky či jiná udělátka a kluky zlít. Na některé bylo použito i vědro, hrnec či džbán. Druhý den, to se už směle vykračovalo na procházku v novém oblečeníčku či jen s novým kapesníčkem. Tu si Vás beránek nevšiml a život běžel dál. To byly svátky jara z mého mládí. Zavírám album a příště uvidíme, co bude dál.