Velikonoční zajíček

Když přišlo jaro, musela zlá kyrysarka Zima odtáhnout na sever. Ale nechtěla se vzdát jen tak bez boje. Proto rozkázala Severáku, aby pustošil celou zem. Krutý Severák našel na jedné květinami poseté louce vílu Květunku, zajal ji a odnesl ji kyrysarce Zimě.

Ubohá víla celá roztřesená mrazem stanula před bezcitnou obryní a úpěnlivě prosila: ,,Slituj se nade mnou. Dej mi svobodu!'' ,,Ne,'' odpověděla Zima. ,,Konečně se mi podařilo dostat do područí jedno z dětí mého úhlavního nepřítele. Dám ti ráda svobodu, když proměníš mou říši v pestrou rozkvetlou louku.''

Malá víla Květunka se dotkla prstíkem na kost zmrzlé půdy a z očí jí vytryskly slzy. ,,To není možné, '' zašeptala. Potom musela následovat Zimu do jejího ledového paláce a hrát si se sněhovými vločkami. Malé víle se však stále zdálo, že uprostřed té ledové nádhery musí zemřít. ,,Dovol mi alespoň jediný den prožít na kvetoucí louce,'' prosila Zimu. ,,Chtěla bych poprosit květiny, aby šly se mnou do tvé říše.''

,,Splním ti tvé přání, ale jen na krátký čas, na jednu jedinou hodinu,'' uvolila se Zima a Severák odnesl malou vílu do říše Jara.

Všechny květy měly velikou radost, že je víla Květunka zase mezi nimi, a motýli vesele rejdili a kroužili kolem ní. I lesní zvěř se sbíhala ze všech stran, aby ji přivítala.

Malá víla byla šťastná, že je zase doma v nádherném království Jara. Ale pak se rozpomněla na slova kyrysarky Zimy a musela pořád myslet na to, jak krátká je hodina, kterou dostala na návštěvu milovaných míst. Prosila všechny květiny a zvířata, aby jí pomohli.

,,Jít s tebou nemůžeme,'' řekly smutně květiny.,,Ledový dech Zimy by nás zahubil.' 'Potom všichni usilovně přemýšleli. Konečně promluvil stařičký bílý zajíc: ,,My zajíci ti pomůžeme, malá vílo. O Velikonočním pondělí, sotva vyjde slunce na oblohu, bude zahrada kyrysarky Zimy pestrá jako jarní louka.''

Když potom malá víla odešla, poručil bílý zajíc ostatním zajícům, aby sehnali co nejvíc vajec. Zaječice, zajíci i zajíčci se rozeběhli do všech vesnic v údolí a prosili slípky o vejce. Když se slípky dověděly, komu jejich vejce pomohou, rády je zajícům daly. Ti se vrátili hrdě zpět a rozložili svůj náklad po louce.

,,A teď musíte pomoct vy, květiny,'' řekl bílý zajíc. ,,Musíme nabarvit vejce tak pestrými barvami, aby Zimě z dálky připadala jako květy. ''Květiny poslechly a daly zajícům ty nejkrásnější barvy. Zajíci pak vajíčka obarvili.

O Velikonočním pondělí časně ráno se zaječice potají vplížili do zimního království a rozprostřeli barevná vajíčka po celé sněhové louce.

Když se Zima probudila a vyhlédla z okna, nemohla svým očím uvěřit. Její zahrada se skvěla jako ta nejpestřejší louka. Má snad malá víla takovou moc? Zima nařídila Severáku, aby ledově vál, přivolala i mráz,  ale ani jeden nic nesvedl. Malá víla se probudila a viděla, že zajíci dodrželi slovo. Kyrysarka Zima ji pak pustila na svobodu.

Teprve po čase přišla na to, že byla obelstěna, že na louce nejsou květiny, ale tisíce velikonočních kraslic. Láska zajíců a květin k malé víle však tak obměkčila její kruté srdce, že už nikdy žádné dítě svého soka Jara do své říše neunesla.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10