Já jsem malý chocholáč

Velikonoce jsou svým původem svátkem jara. Již ale Židé dali kananejskému pohanskému svátku jara zcela nový význam svátkem Paschy. Křesťané pak rozpoznali v tajemství Velikonoc opravdové jaro: život je silnější než smrt. Strnulost hrobu je proměněna v kvetoucí zahradu. Pouta, která brání našemu životu, se rozvazují. Skrze vzkříšení objevujeme ve svém těle a v duši nový život.

Mnozí raději zůstávají ležet v hrobě

Kristovo vzkříšení nebylo ojedinělou událostí. Ve víře v Ježíšovo vzkříšení můžeme zakoušet vzkříšení i my sami na sobě a navíc můžeme k životu probouzet i druhé.

Mnozí ale přesto zůstávají raději ležet v hrobu svého strachu a rezignace, svých zklamání a zranění. Zařídili se v hrobce, protože mají strach ze života.

Já jsem malý chocholáč:

Já jsem malý chocholáč,
Přišel jsem si pro koláč,
Koláče mi dejte,
Je se mně nesmějte!

Jestli mě ho nedáte,
Vaši dcerku nevdáte,
Ona bude v koutku sedět,
A škaredě bude hledět,
Pak se na to podíváte,
Že už ji víc nevdáte.
Já jdu na koledu,
Nesu si pytel,
Kdo mě ho dá plnej,
Bude můj přítel,
Kdo mě ho dá půl,
Vemu na něj hůl,
Kdo mě ho dá čtvrt,
Pošlu na něj smrt,
Kdo mě nedá nic,
Nepřídu tam víc!

Další zajímavosti o Velikonocích a Velikonoční zvycích naleznete v našem speciálu: VELIKONOCE

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout