On to není nijak zvlášť peprný velikonoční příběh, spíš takový postřeh z rodinného soužití – možná to taky znáte – když „manžel leze, kam nemá“ – ale v tomto případě to bylo ku prospěchu věci – posuďte sami:
Jako každý rok jsem i letos asi dva měsíce před velikonočními svátky pilně střádala slupky od cibule. Doma jsme totiž vajíčka barvili zásadně tímto způsobem: venku jsme natrhali snítky různých traviček – nejlepší byly pampelišky, ty jsme pak přiložili k vajíčku, obalili slupkami od cibule, zavázali do starých roztrhaných ponožek a 10 minut povařili v mírně osolené vodě. Pak jsme se už jen těšili a byli zvědaví, jak se vajíčka povedou obarvit – pokaždé to vyšlo jinak.
Slupky jsem schovávala do sáčku v lednici - ale manžel si myslel, že jsem je tam zapomněla při úklidu a přičinlivě je vyhodil do koše… když jsem se pak chystala na barvení, zjistila jsem, že slupky záhadně zmizely… po chvilce pátrání jsem zjistila viníka. Co teď? Pokusili jsme se jednat – a že zkusím letos vajíčka udělat přírodní metodou – obarvit v červené řepě. Jenže ze tří obchodů, které jsme narychlo navštívili, neměli zrovna ani jednu.
Úplně zoufalá jsem pak doma přemýšlela, že letos asi vajíčka jenom uvařím v osolené vodě a bude vymalováno. Vtom mě napadla ještě jedna myšlenka: kdesi jsem četla, že se dají obarvit i v kávě – zkusila jsem to a výsledek byl vynikající! Vajíčka byla čokoládově hnědá – nebýt manželova omylu, že mi vyhodil slupky, nikdy bych asi nezkusila nový způsob barvení, stejně působivý. Zkuste to i vy!
Autor: Market111