Křesťanské Velikonoce

            Velikonoce jsou největším křesťanským svátkem, ale i pro lidi nevěřící něco znamenají. Přinejmenším nějaké volno. Křesťanské Velikonoce nebo-li Velikonoční (pašijový, velký, svatý) týden začíná Květnou nedělí, která tzv. pašije zahajuje. A co že to jsou ty pašije? Slovo pochází z latiny a můžeme jej přeložit jako utrpení, Květná neděle totiž následuje po čtyřicetidenním půstu a začíná Svatý týden průvodem, kterým křesťané symbolicky naznačují, že následují svého Pána a sdílejí s ním jeho utrpení, aby dostali také podíl na jeho vzkříšení i životě. Poté následuje Modré pondělí a Šedivé úterý. V tyto dny se nekonají žádné obřady krom mší svatých a pro křesťany nemají větší význam.

Čtvrtým dnem křesťanských Velikonoc je Sazometná a někdy taky Škaredá středa. Škaredá proto, že v tento den Jidáš škaredil nebo-li žaloval na Krista. Jak už název napovídá, tento den patřil úklidu. Hlavní činností bylo vymetaní sazí z komínů a smýčení domů. Lidé nosí také do kostela polínka, kde je opalují. Doma z něj nadělají křížky, které o Veliké neděli spolu s ratolestmi „kočiček“ svěcených na Květnou neděli zastrkají do rohů svého pole a pokropí svěcenou vodou. Jak vysoko narostou svěcené ratolesti, tak vysoké má být podle tradice obilí. Křížky zároveň mají chránit úrodu před krupobitím a jinými povětrnostními vlivy počasí. Další tradicí je například, kdo se bude tento den škaredit a mračit, bude se mračit po všechny středy v roce nebo důsledný úklid vyhání zlé duchy z domu.

            Jedním z nejvýznamnějších dnů křesťanských Velikonoc je Zelený čtvrtek. V tento den se nosilo zelené mešní roucho a odtud snad pochází i název. Také se jedla jen zelená strava – špenát nebo zelí, aby byl člověk po celý rok zdravý. Toto je ale zvyk převzatý z židovských tradic, a to ze slavnostní večeře Pesach. Na Zelený čtvrtek umlkají zvony, podle tradice „odlétají do Říma“ a zazní až při zpěvu Gloria na Bílou sobotu. Napadá vás, jak se tedy lidé svolávali k modlitbám? Používali pro to řehtačky, klapačky, mlýnky a cokoliv jiného, co vydávalo rámus. V poledne a večer také zástup dětí procházel s řehtačkami vesnicí a odříkával básničku, jejíž pointou bylo oznámení, že Jidáš se už smaží v pekle. Na tento den připadá opravdu mnoho tradic a zvyků, namátkou vybírám jen několik:

- Kdo si zacinká penězi, když zazní zvony naposledy, budou se ho peníze držet po celý rok.

- Kdo tento den zazvoní paličkou o hmoždíř, opustí jeho stavení hmyz a myši.

- Kdo se ráno umyje rosou, je uchráněn před onemocněním šíje a dalšími nemocemi.

- Kdo sní před východem slunce pečivo namazané medem, je chráněný před uštknutím hadů a před žihadly vos.

- Nemá se nic půjčovat a s nikým se nehádat - odměnou se budou všechny hádky vyhýbat a peníze si samy cestu najdou.

- Lidé v tento den vstávali velice časně, pomodlili se pod širým nebem a omyli rosou.

- Hospodyňky pekly jidáše, což bylo tvarované pečivo z kynutého těsta jako připomínku zrady Krista od apoštola Jidáše.

- Sel se len a hrách, protože vše o Zelený čtvrtek zaseté prý dobře prospívá.

- Někde už v tento den děti hledaly vajíčka poschovávaná na zahradě.

Dalším dnem v pořadí je Velký pátek. Tento den byl Ježíš Kristus odsouzen, ukřižován a pohřben. Podle evangelií zemřel na kříži ve tři hodiny odpoledne. Na památku jeho utrpení se přibližně v tento čas konají obřady, které mají tří části: Bohoslužbu slova (čtou se pašije), uctívání kříže a přijímání. V mnohých kostelech se také koná pobožnost křížové cesty. Podle Bible se v momentě Ježíšovy smrti roztrhla v jeruzalémském chrámě opona, která dělila velesvatyni od ostatních prostor - tak se prý Ježíšovou smrtí otevřela cesta k největšímu pokladu - k samotnému Bohu. Podle lidové tradice se však v tuto dobu otevírá cesta k jiným pokladům - pokladům v zemi. Drží se také přísný půst na znamení smutku, ticha a rozjímání. Kostely nejsou skoro vyzdobeny, žádné květiny ani svíce na oltáři a písně jsou zpívány bez doprovodu varhan, zvony stále nezní. Na tento den připadá opět mnoho zvyků a tradic.

-Spalovaly se kočičky svěcené o Květné neděli.

-Lidé vstávali před východem slunce a chodili se mýt do potoka, aby byli zdraví.

-Nezatopíš do východu slunce, neupečeš, nevybělíš, nezameteš, nevyneseš z domu, neprodáš, nepůjčíš, nedaruješ a nepřijmeš dar.

-Na venkově se nesmělo pracovat.

-Nepracovalo se na poli ani v sadu, aby se nehýbalo zemí.

-Nepralo se prádlo, protože by se prý namáčelo místo do vody do Kristovy krve.

-V noci se tajně vysypávaly a vylévaly cestičky od domu milence k domu milenky. Pokud si hoch do rána cestičku uhlídá nepoškozenou, do roka si povede děvče k oltáři.

-Z vody prý vycházeli vodníci a proháněli se po souši na koních.

-Otevírá se země s poklady. Místo ukrytého pokladu označuje záře - například světýlka, zářící skalní otvor nebo zářící kapradí, případně kvetoucí (kvete od 3 do 9 hodin). Podle pověsti se v tento den na chvíli otevírá i hora Blaník.

            Následuje Bílá sobota, kdy se vrací zvony z Říma, kde odletěly na Zelený čtvrtek. Tento den se neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti smíření. Název Bílé soboty může být odvozen od rouch novokřtěnců, kteří se v tento den křtili při nočním obřadu vigilií. Vigilie připadají na tzv. Velikonoční noc (z Bílé soboty na neděli Božího hodu velikonočního) a oslavuje se vstání Páně z mrtvých. Koneckonců bílá barva je i do současnosti barvou čistoty a nevinnosti. Před vigilií se světil paškál, což byl oheň, od kterého se zapalovala velikonoční svíce. Ve staveních se před tímto úkonem zhasily všechny ohně a znovu se rozžaly až ohněm z paškálu. A z ohořelých dřev, co zbyly po paškálu, se dělaly křížky, o kterých jsem se zmiňovala výše. Někde se dávaly také uhlíky za trám, aby se domu vyhnul požár a popelem se posypávaly louky. Bílá sobota patří také úklidu, smýčení, bílení a dalších příprav na slavné Vzkříšení nebo-li Hod Boží velikonoční. Připravovaly se obřadní i sváteční pokrmy, pekly se mazance i velikonoční beránci, pletly se pomlázky a zdobila se vajíčka. Skončením Bílé soboty také skoncoval dlouhotrvající půst.

            Boží hod velikonoční připadá na neděli a ta je podle židovského kalendáře prvním dnem v týdnu. A právě tohoto dne za svítání vstal Ježíš Kristus z mrtvých, čímž dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto křesťané tento den nazvali “dnem Páně” a pravidelně se schází k “lámání chleba”. Mezi tradiční zvyky patřilo pečení beránka a svěcení dalších velikonočních pokrmů, například mazance nebo vajec a každá návštěva z nich kousek dostala. Kus svěceného jídla se daroval poli, zahradě a studni, aby byla úroda, voda a dostatek ovoce.

            Dovršením křesťanských Velikonoc je Velikonoční pondělí. Je to nejvýznamnější den velikonočního cyklu. Toho dne chlapci chodí s pomlázkami za děvčaty a ženami, šlehají je a dostávají za to od nich malovaná vajíčka, stuhy, dárečky i alkohol. Dříve chlapci na děvčata často číhali ráno, když šla do kostela. Odpoledne děti za vsí hrály různé hry o vajíčka a večer se mládež veselila při muzice v hospodě.

Dodatkovým dnem a naprostým ukončením křesťanských Velikonoc byla Bílá neděle, což je druhá neděle velikonoční a zároveň poslední den, kdy novokřtěnci nosili bílé roucho. Dnes je to často den slavnostního prvního svatého přijímání.

Autor: Curdibilka

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10