Květná neděle

Květná neděle (lat. Palmare) je 6. čili poslední nedělí předvelikonočního postního období. S ní také zároveň začíná oslava tzv. Svatého týdne (Velikonoc). Proto se jí také někdy říká Pašijová.

Celým jménem bývá označována jako „Květná neděle Kristova utrpení,“ a v latinských misálech bychom se jí dohledali pod označením „Dominica in Palmis de Passione Domini.“ O této neděli kněz posvětí ratolesti jív (kočiček) a věřící je poté nesou v průvodu připomínajícím vjezd Krista do Jeruzaléma), který má symbolizovat, že křesťané následují pána na jeho útrpné cestě a tím získávají podíl na jeho vzkříšení a životě. Tuto myšlenku nejvíce vycítíme v žehnací modlitbě nad pučícími ratolestmi: „…požehnej také nás, ať s radostí jdeme za svým Králem Kristem."

Květná neděle vlastně spojuje dvě zdánlivě neslučitelné věci v jedno: Kristovo utrpení a symbol Krista jako krále. Říkáme tomu velikonoční tajemství.

Lidové veselí

V lidovém názvosloví můžeme Květnou neděli nalézt pod názvy jako: Beránková, Květnice nebo Palmová. V slavnostních procesích se kromě posvěcených jívových ratolestí nosí i tzv. „líto“ – zelená ratolest ozdobená barevnými fábory a bílými nebo barevnými skořápkami. S lítem chodívala zvláště děvčata po domech a zpívala: „Květná neděle, kdes tak dlouho byla…“ Zároveň vymetala světnice, aby z domu zmizela všechna nevítaná havěť. Říkalo se „Pryč hosti bez kostí,“a mysleli se tím švábi, rusi apod.

V některých krajích vynášejí Morenu až v tento den (jinde se vynáší o týden dřív). O Květné neděli by si na sebe každý člověk měl obléknout něco nového – aby ho „nepokakal“ (neublížil mu) beránek.

Tento den by se nemělo nic péci, protože by se zapekly květy na stromech a nebylo by žádného ovoce

Kočičky

První zmínku o zelených ratolestech používaných při průvodech najdeme až v 5. století n. l., říká se v ní, že palmové a olivové větvičky si s sebou přinesli křesťané, když přišli do Jeruzaléma uctít Kristovu památku. Do Evropy se tento zvyk rozšířil až o několik století později. V 6. století se již běžně používal název „Květná neděle“ a v 8. století již byly součástí velikonočních oslav i průvody s ratolestmi, kterým se začalo žehnat.

V severněji položených zemích se místo palmových a olivových snítek začaly používat kočičky nebo zimostráz. Samotné ratolesti mají symbolizovat naději a vítězství, ovšem v lidovém léčitelství jim záhy začaly být přisuzovány magické účinky. Kočičky tak měly pomoci ochraňovat majetek a odhánět zlé duchy. Věřilo se rovněž, že kdo sní několik hlaviček kočiček, bude po celý rok chráněn před nemocemi. Říkalo se také: „Kočičky, kočičky, ať mám zdravý vočičky,“ a větvičkami se potíraly oči – jak jinak, proti jejich bolení.

Večer se podle krajových zvyků kočičky zastrkávaly za svaté obrázky nebo odnášely do sklepa.

O Květné neděli se také řezal vrbový proutek, který měl člověku pomoci nalézt vejce černé slepice. Podle pověry černá slepice s bílou chocholkou snáší zlaté vejce. Pokud se vajíčko podaří najít, musí se zahrabat do slámy. Před půlnocí se vyjme z úkrytu a donese na křižovatku. Když se položí na zem a zamává se nad ním vrbovým proutkem uříznutým o Květné neděli, zjeví se duch a ten vyplní člověku každé přání.

O lidech, narozených na Květnou neděli, se věřilo, že rozumějí řeči rostlin a poznají jejich léčebné účinky.

Tradiční pokrmy

Nejznámější je asi tzv. velikonoční hlavička (obvykle připravovaná z vepřového masa), jidáše a „med v parádním hrnečku.“ Peklo se rovněž obřadní pečivo, kterým se podarovávaly děti. Obvykle mělo tvar ptáčků - holubiček (symbol návratu ptactva z teplých krajin) a miminek.

Notburga

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout