Pro mě jsou Velikonoce křesťanské svátky. Jelikož jsem věřící, tak znám pravý význam těchto svátků. Ale i u nás se dodržují tradice spojené s těmito svátky. Každý den – od Zeleného čtvrtku až po Velikonoční pondělí – chodíme do kostela. Během Velkého pátku dodržujeme půst. Bílá sobota je charakteristická tím, že se v kostele světí jídlo, např. nazdobená vajíčka, uzené maso, bábovičky, … Ale hlavně nesmí chybět ani sůl. Tato tradice k nám přišla z Polska. V Polsku je zvykem na Velikonoční neděli dělit se s rodinou a přáteli svěceným vajíčkem. Toto vajíčko je místo tradičního oplátku, který používáme na Štědrý den.
Jediný den, na který se moc netěším je Velikonoční pondělí. Taťka a mí dva mladší bratří si vždycky přivstanou, aby nás zastihli ještě v posteli. Takže všichni brzo vstáváme. Dopoledne za námi přišlo vždycky celkem hodně kluků, hlavně spolužáci od mé starší sestry, kteří velmi rádi nás sprchovali ve vaně. A já jako mladší sestra, jsem vždycky vytírala koupelnu. Tak během jednoho dne jsem ji vytírala třeba i sedmkrát. Ale každá zábava něco stojí.
Vytírání není nejhorší. Ale nohy popíchané od jalovce já vystát nemůžu. Jenže na Velikonoční pondělí to asi jinak nejde. Jednou jsem na Velikonoční pondělí byla u kamarádky. K ní přišli kamarádi a jelikož jim připadalo zajímavé nás strčit do potoka, tak jsme tam skončili. Sice tehdy svítilo sluníčko, ale asi každý si dovede představit teplotu vody v potoce na začátku dubna.
Ale i přes takové zkušenosti mám ráda Velikonoce. Máme přece během roku pouze dvakrát takové svátky.
Autor: Megusia