Myšlenka

Zvony utichly. Hory se otevřely a čekaly, až z nich vyzvedneme jejich poklady. Čarovná noc, kouzelná noc. Zrada? Těžko. Smrt a vykoupení. Slzy a půst. Ztracené naděje. Třetí den, po veliké noci, po prvním jarním úplňku. Světlo svící. Brzo ráno tohoto dne jsme přišli k hrobu, ale našli jsme ho prázdný.

Vzkříšení. Malovali jsme pak vajíčka jako symbol zavřeného hrobu, symbol nesmrtelnosti. Pili jsme beránkovu krev a jedli jeho tělo. Pokrm na naší cestě až k branám věčnosti, kterou někdo nazývá Domov. ... Snad se to i stalo.

Jako tichou poštou zapisováno a omíláno dodnes. Není to můj příběh, ani můj svět, ani můj domov. Čteme, co který symbol znamená, jaký význam snad časem získal. Křesťanství se promíchalo s „pohanskými“ zvyky, ale oboje je o tom samém - o tom, co je v nás, a nemá co dělat s žádným náboženstvím.

Potřeba přesahu, potřeba rituálů, ukotvení ve světě a ve společnosti i nalezení sebe sama. Biologické hodiny a biorytmy. Jako když květ rozkvete s rozbřeskem, a když se den sklání, se tmou se zase uzavírá. Jako když vzklíčí osení na jaře a je hebké a mladé a zelené, kolébka pro vajíčko.

Dospělost, stáří a smrt, snídaně, obědy, večeře a spánek. A my to vidíme, před sebou a v sobě, a snažíme se to uchopit myšlenkou.

Autor: Lenocka7

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10