Už je to nějaký rok, co u nás byly opravdu veselé a asi nejveselejší Velikonoce, na které si pamatuji. Můj bratr -o čtyři roky starší- měl svou partu kamarádů. My z města - oni z vesnice, a na vesnici se dodržují různé zvyky.
A tak kamarádi měli ve zvyku obcházet vesnici a koledovat. Když byli ve věku, kdy už byli různě pojízdní - auta, ale hlavně motorky, tak přijeli koledovat i k nám. Už byli taky různě obdarováni výslužkou. Nějaké to vajíčko, ale i malinko alkohol. Protože po ránu chodili po vesnici, k nám se dostali až na poledne. A tak nás - mě a mamku- pěkně vyšupali a také kromě vajíčka si dali i alkohol - ale pod podmínkou, že půjdou domů po svých a pro motorky si dojdou druhý den. A tak začalo pěkně veselo.
A protože bylo poledne, tak musela přijít odměna. To přece dívky začínají polívat hochy. A tak jsme si nachystaly vodu a začali polívat. Chlapci se začali bránit a nakonec to dopadlo tak, že nám voda tekla i ze stropu. Ale i tak to byly nejveselejší Velikonoce, na které si vzpomínám. A to už jsem nebyla u toho, jaké to mělo pokračování.
Partička odešla po svých, odtáhla do vedlejší vesnice, kde jeden z nich - ten nejvíce opilý usnul na hřišti. A tak si ho naaranžovali jako mrtvolu. Založili mu ruce, dali mu do nich květinu a donesli foťák a nafotili si ho. Prý ani on sám si na nic nepamatoval a fotkám se všichni náramně smáli. Měli hezkou památku na Velikonoce. Stejně tak jako já. Vzpomínám na ně dodnes.
Autor: Oliik