O bílé slepičce

V jednom maličkém dvorečku spolu s ostatními zvířátky a také samozřejmě se svými sestřičkami žila byla jedna bílá slepička. Byla moc krásná. Měla červený hřebínek a sem tam mezi bílým slepičím peřím nějaké to černé pírko. V té zářivě bílé peřině to však nebylo skoro k poznání.

Jednoho dne snesla vajíčko, nebylo však ledasjaké, nebylo takové , které dennodenně snáší, bylo jiné. Moc dobře to věděla a vajíčko opatrovala jako oko v hlavě. Pořád se tak nějak divně naparovala a kvokala. Prostě všem dávala na vědomí, že tohle snesené vajíčko je něčím výjimečné, že je jiné.

Pan hospodář, když šel na každodenní pochůzku kolem svého zvířectva také zpozorněl. Oj, oj, oj, říkával, tady se k něčemu schyluje a slepičce přinášel jen ta nejlepší zrníčka a  každý den dával i on sám pozor na to, co se děje. Tak ubíhaly týdny celé a stále se nic nedělo. Bílá slepička stále seděla na tom svém vajíčku a hlídala ho jako oko v hlavě.
Až jednou…..

Ťuk, ťuky, ťuk, křáp, píp, píp………něco se dělo, z vajíčka se ozývaly divné zvuky. Bílá slepička zpozorněla, pod ní se začalo něco dít, něco se dralo z vajíčka ven. Slepička poskočila, pak ještě jednou a ještě. Jakoby jí něco lechtalo. Co to je? Divila se, kvok, kvok, že by už ? Podívala se svým bočním očkem, první z leva, a potom zprava. Pak natáhla svá bílá křídla a uchopila do nich něco malinkého. Bylo to tak křehoučké a celé žluté a třáslo se to zimou.

Píp, píp, píp, píp volalo to a bílá slepička to své maličké kuřátko, které se jí zrovna narodilo láskyplně pohladila a zavinula do svých bílých peřin.
Ráno nastal poprask. Hospodář šel opět na svou denní obchůzku svého zvířectva a všichni kolem mu hlásili, že se v noci něco stalo.

Mek, mééééék, mekala kozenka, bůůůůůů, bučela kravička a slepičky kdákaly jedna přes druhou, kvok, kvok, ko, ko, dááááák, už je to hospodáři tááááák, už je nás zase vííííííc…..a pak i hospodář pochopil, co mu zvířátka sdělovala. A bílá slepička mu pyšně ukazovala své maličké kuřátko, které se na drobných nožkách plahočilo ke své první ranní snídani.

A od toho kouzelného rána, o ještě kouzelnější noci ,kdy se narodilo jedno maličké kuřátko bylo zase všechno tak, jako dřív….Vlastně nebylo, ze slepičky se stala maminka, která to své kuřecí miminko opatrovala jako oko v hlavě.

Ptáte se, kdy se to všechno událo? Přece na Velikonoce, na Velký pátek, protože zrovna v ten den otvírá země své poklady a plní i ty nejtoužebnější přání. Ten den je totiž pro mnohé kouzelný.

Autor: Diesonne

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10