Každý rok se velikonoční svátky odehrávaly u dědy a babičky.

Moji kluci se vždy těšili, jak půjdou s dědou koledovat, společně si došli na proutí k řece, napletli pomlázky, babička jim nachystala košíčky a s přaním štastného návratu je poslala do ulic.

Takto chodili od baráku k baráku, děcka vždy dostala vajíčka a sladkosti a děda štamprličku... vždy do jedné nohy a pak do druhé, prý aby nekulhal. Vždy to dopadlo stejně, na koledu šel děda s kluky a domů kluci přivedli dědu...

Letos na Velikonoce  je to přesně rok, co můj tatínek i maminka  umřeli, a všichni už jen vzpomínáme na ty návraty z hodovaček, když se děda s kluky vracel v hodně veselé náladě, ale košíček měl vždy prázdný a kluci si dělali srandu, že ta vajíčka cestou vypil. Babička vždy dědovi vyhubovala, ale bylo nám všem dobře...

Teď už se těším až budeme mít vnoučata a manžel bude vyrážet s nimi na koledu, třeba se to bude vše zase opakovat a já budu vnoučatům vyprávět o dědovi a babičce.

Autor: Olina1

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10