Postní doba Velikonoc

Pro křesťany jsou Velikonoce spolu s Vánocemi nejdůležitějšími mezníky církevního roku, neboť jsou oslavou narození, ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Obecně k velikonočním svátkům patří Popeleční středa a Postní doba, včetně Velkého týdne. Velikonoce jsou svátky pohyblivé a jejich výpočet je velmi složitý. Dnes se seznámíme s tím, co je to postní doba a Popeleční středa. Nás celkem nějaké počty ohledně úplňků nezajímají, hlavně, že si to přečteme ve vytištěném kalendáři.

Chceme-li se seznámit s postní dobou, pak musíme začít masopustem, neboť na něj navazuje. Masopust je latinský výraz pro „dát sbohem masu“ a také znamená „karneval“ Takže masopust končí - pro naši dobu dosti podivně - v úterý, kdy se před půlnoci koná obřad „pochování basy) a pak hlásný oznámí svou troubou půlnoc a masopust končí, začíná popeleční středa a tím postní doba.

Proč nařizovala církev půsty a proč bujaré oslavy?

To je přeci jednoduché. Je to logické, jen se nad tím zamyslet. Lidé, kteří se nebaví, nemají žádné rozptýlení, se bouří a lidé hýřící jsou nakonec bez prostředků. Proto církev vyhlašuje půsty - je to šetření potravinami, aby bylo co jíst celý rok a mohly se konat i různé oslavy s bohatým stolem. Neméně důležitým faktem je, že církev hlásala, že i jídlo je dílo boží a k tomu si byla velmi dobře vědoma, jak jídlo působí na tělo i ducha. V evangeliích je tento půst vysvětlován tím, že Ježíš při své cestě přes pouště se také 40 dnů postil a pak vyšel z pouště a vypravoval o Bohu. Jednoduchým překladem - s prázdným žaludkem spíše uslyšíš Boha, protože se nebudeš cpát a nebudeš se cítit dobře.

Jednou z důležitých církevních záležitostí této postní doby byla příprava žáků teologie na křest.

Liturgickou barvou postní doby je fialová. Do fialového plátna se balily kříže na oltářích.

Postní doba

Začíná Popeleční středou a trvá 40 dní - nepočítají se neděle krom čtvrté a šesté. Čtvrtá je Laetare a šestá je květná - připomenutí dne, kdy Kristus vjíždí na oslíkovi do Jeruzaléma a lidé jej vítají palmovými ratolestmi. Postní voda vrcholí Svatým týdnem, kdy si připomínáme ukřižování Ježíše a končí velikonočním triduem, a to je třídenní poslední část před samotnými velikonocemi. Jdo o Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Celé toto období spěje k Velikonocům - svátku Kristova vzkříšení z mrtvých, je to období příprav materiálních , ale především duchovních.

Půst

Co se týče půstu o postní době, není to jen o jídle, je to také o lidské duši. Každý by měl rozjímat o Kristu, o jeho mučednické smrti a zmrtvýchvstání, o sobě samém, jaký je a jak se chová. Je to doba, kdy bychom měli nahlédnout do své duše a napravit vše, co jsme udělali špatně, pamatovat na chudé a nemocné a pomáhat jim- to je prvá myšlenka půstu duchovního. Musíme se oprostit od statků, které nepotřebujeme a tím získáme volnost a budeme blíže Bohu - tak zní církevní teze.

Postní jídlo

Církev neměla pevně stanovena jídla, která byla postní. Sice byly někdy snahy o vytvoření nějakého seznamu, ale nakonec zůstalo u obecného výčtu. Co bylo neměnné, byl zákaz požívání alkoholu a masa. A v současnosti je půst omezen na osoby od 16 do 60 let (zvítězil zdravý rozum - děti přeci musejí jíst a staří lidé také - hrozily by komplikace a nemoce). Jediný opravdu tvrdý půst je na Popeleční středu a Velký pátek, kdy se může jíst jen jedno jídlo denně a nesmí se maso, stejně jako v ostatní pátky a co se pátečním půstem ušetří, to má náležet potřebným.

Jako typicky postní dnes označujeme luštěniny, brambory, ryby, ovšem nejde o jídla tradiční. Vařily se především polévky, kaše a placky, tedy jídla z mála surovin a jednoduchá.

Popeleční středa - „v prach jsi a v prach se obrátíš“

Je to den zahájení postní doby. Na mši v tento den dělal kněží popelem z kočiček z předešlého roku kříž na čelo.
Zvyk Popeleční středy je datován přelomem 6.a7.století, ovšem až od 11.století se dělá popelový kříž na čele. - popelec jako výraz pokání. Po mši chodí muži do hospody - tomuto setkání se říká „spláchnout popel, popelec“

Obchůzka ztraceného masopustu

Večer o Pepeleční středě chodíval v některých krajích muž v legračním oděvu s lucernou a prošmejdil kouty domů - říkalo se mu ztracený masopust. Jako výslužku dostal zbytky z masopustních hodů.