Letošní Velikonoce probíhaly jako každé jiné za poslední tři roky co jsme v novém bytě. Koledníci se u dveří střídali s košíčky, říkali básničky, někteří dokonce zazpívali. Hody, hody doprovody jsem v uších slyšela ještě odpoledne.
Syn Lukášek, kterému je deset měsíců, jen koukal, co se to děje. Smál se, chytal mašličky na pomlázkách a nejraději by si hrál s kraslicemi. I on měl svou pomlázku. Upletl mu ji dědeček. Ale letos jsme ještě nekoledovali. Spíše než koleda by malého zajímala pomlázka, kterou by jistě začal okusovat.
Pomlázku jsme měli ve vázičce na stole. Když zapustila kořínky (což bylo za několik dní), vydali jsme se ji zasadit do lesa k potůčku.
Lukášek, jen co uviděl potok, začal mávat ručičkama a dělat: "Bá, bá, bá..." což znamenalo, že chce plácat do vody jako na plavání. Měli jsme s manželem moc práce ho udržet, aby do potoku nespadl.
Pomlázku jsme zasadili. Už se těšíme, až ji přijdeme na podzim "zkontrolovat", jak roste. A až prcek vyroste, řekneme mu: " Tak to je tvoje úplně první pomlázka."
Autor:black.bird