Ranní probuzení pomlázkou

     V dobách mých hodně mladých let jsme si s nejlepšími kamarádkami navečer o Velikonoční neděli vyšly na zábavu do nedaleké vesnice. Hned u vstupních dveří nás neočekávaně přepadla parta kluků a každý z nich měl v ruce pěkně upletenou, ale pro nás nebezpečnou pomlázku. Po malém "ozdravujícím výprasku" jsme si s těmito jinak docela fajn kluky šly sednout do sálu. Při lahvi levného vína jsme se vesele bavili, společně tančili a  když odbývala první hodina po půlnoci, kluci nás doprovázeli domů, abychom se prý nebály. Cestou nám slíbili, že nás druhý den přijedou vyšupat.

     Domů jsem dorazila veselá a plná myšlenek na povedený večer. A proto nebylo ani divu, že  nabytá hlava nedovolila unavenému tělu jen tak usnout. Za to ráno se mi spalo přímo pohádkově. Kdy se vám také v pondělí ráno poštěstí zůstat ještě v deset hodin v posteli?

     Zazvonil zvonek, ale ležela jsem dál, v dommnění, že jsou to sestřiny spolužáci pro pomlázku. Však jsme pro ně včera barvily vajíčka. Koledníci tentokrát nepřišli za mladší sestrou, ale za mnou. "Jen toho flámu vytáhněte z postele," slyšela jsem své rodiče. Vyskočila jsem si alespoň pro kalhoty, ale už bylo pozdě. Kluci neskrývali radost, že mě překvapili v noční košili a s vrkočem na hlavě.

     Ještě dlouho, když jsme se sešli, se na můj účet bavili. Od mého menšího, ale po letech milého trapasu už na Velikonoční pondělí vstávám včas a tahám z postele i své dcerky, aby nás nikdo nepřekvapil v pyžamu.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10