Slovenské tradice

Protože pocházím ze Slovenska, kousek od Žiliny, tak se chci s vámi podělit o to, jak probíhají velikonoční svátky u nás.

Zelený čtvrtek se od jiných pracovních dní ničím neliší, jen tím, že děti a také někteří dospělí mají volno. U nás se vždy začínalo péct a připravovat velikonoční vajíčka, chystat pomlázky, mašličky a vše, co k Velikonocům patří.

Velký Pátek držíme všichni, samozřejmě kromě dětí a nemocných, či starých celodenní půst. To jídlo, které chystáme na neděli a pondělí a taky vůně koláčků je úplně nesnesitelná, protože to láká, aby člověk podlehl pokušení.
Teď to už tolik nevnímám, ale jako dítě, si dodnes pamatuju, jak těžce jsem to nesla.

Bílá Sobota, na tu jsem se vždy těšila, protože jsem věděla, že už bude brzy konec hladovění a dnů bez hudby a taky omezování se.

Velikonoční Neděle je už veselá. My holky jsme si vždy chystaly nějaké plány, jak utéct klukům, abychom se vyhly "výprasku a zalívání". Někdy byly plány zbytečné, protože než jsme na Velikonoční Pondělí stačily vylézt z postele, stalo se, že byli u nás i kluci od sousedů a mlátili nás hlava nehlava.  Neubližovali nám, i když to někdy pořádně štípalo, ale teď jsme všechny díky nim zdravé a krásne. Jak se říká - jiný kraj jiný mrav - u nás nebylo zvykem chodit jen s tatarama. Ty byli většinou jen na ozdobu a kdybych to tak mohla napsat zkrocení.

Největší radost pro kluky a taky největší obavy pro holky byly obrovské kýble s vodou, většinou studenou. Kluci nás tahali z baráku za ruky i nohy, klidně i v pyžamu nás vytáhli a zalívali nás jako kytičky. Nikdy to nebyl jeden kbelík. Většinou jich bylo tolik, co kluků. Tak si představte, že přišlo najednou třeba 12 kluků. To bylo dílo. Takže Velikonoce byly pro mě někdy příliš drsné a pak jsem i marodila - díky té vodě, ale mám krásne zážitky, které mi nikdo nevezme.

Už 8 let bydlím v ČR a nevím, jestli se u nás něco změnilo, ale věřím, že základ Velikonoc "ŠIBAČKA A OBLIEVAČKA" zůstává.


Autor: Jeranis

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout