Včera v naší ulici,
potkala jsem slepici
v očích měla slzy,
že prý zemře brzy
Je to ale velice
ukecaná slepice,
vymýšlí si stále,
to, že má namále.
Říká, že už neví jak,
zavděčit se může,
kohout že jí stáhnout chce
z té slepičí kůže.
Budou tomu na vině
i její přítelkyně.
Jejich věčné kvokání,
k šílenství ho dohání.
Když chce si život zachovat,
musí na sobě pracovat,
kvokat bude jen ve spěchu
až kohout bude z doslechu.
A tak ten její kohoutek,
teď když vstoupí do vrátek,
neuslyší už více
ukvokané slepice.
Ale tahle slepice,
strádat bude velice,
kvokání jí chybí,
život se jí nelíbí.
Autor: Heledobr