Velikonoce aneb svátek mužů a podezřelých koledníků

Zatímco vánoční svátky miluji a nenechala jsem si je znechutit ani svou dospělostí, Velikonoce to je jiná. Letos jsem se naprosto vážně snažila přesvědčit manžela, že volné pondělí by šlo využít k nějakému příjemnému výletu.

No uznejte. Nebyl by to lépe strávený čas, než sedět celé dopoledne doma s vypnutým zvonkem? Vypnutý zvonek musí být proto, že jistý druh koledníků zvoní prostě na všechny, do zvonků se doslova opírají, a když nedej bože nechtěně otevřete dveře, slétne se na vás přímo dav, ale ani jediné dítě z toho davu nezná žádnou koledu. A když se krátce před polednem konečně dočkáte těch několika koledníků z řad rodiny a přátel, nejsou zrovna v nejlepším stavu a v některých případech by mohlo dojít dokonce k usnutí na kuchyňském stole. 

Pracně připravená vejce skončí na dně igelitových tašek a největší sháňka je po tom tekutém občerstvení. 

Nedá se ale nic dělat. Přeci nemůžu svým dcerkám upřít tu radost z malování obličejů na vajíčka, ke kterým nám babička uháčkovala krásné čepičky. A jak by asi byla smutná moje maminka, když bychom jí nedopřáli to napětí  při vyklápění beránka z formy - ulomí se hlava nebo neulomí? Co je ale nejdůležitější, musíme ten den dopřát svým mužům, i když to pro ně může znamenat pořádný bolehlav …

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10