Dříve když jsem se budila o Velikonocích, bylo to s tatarem na zadku. Symbolicky jsem utíkala a křičela (jen tak, aby si chlapi mysleli, že i ta troška mě bolí) a pak jsem skončila ve vlažné vodě spolu s mamčou. Dveře se netrhly, u každého bičování mojí bolavé zadničky jsem slyšela nějakou básničku (některé hodně často a některé méně často) a převlékala jsem se i čtyřicetkrát za poledne a stejně často jsem i vytírala mokrou podlahu. Kluci byli vděční za každé vajíčko i za malou čokoládu. A dospělí neopovrhli štamprlkou.
Dneska když se na to podívám, říkám si kdepak jsou ty časy. Ještě nedávno to bylo úplně jinak a dnes??? Dneska se bojíte otevřít, protože kluci nemají (asi) žádný cit v rukách nebo spíš soucit s děvčaty. Přijdou už v 9:00 totálně zlití, básničku neuslyšíte skoro od nikoho...Kříčím už nejen symbolicky ale opravdu, protože toto už je opravdu sadismus. Vodu vidím jen ráno, když se jdu umýt nebo když ve volné chvilce umývám štamrlata.
A vajíčka na stole ani čokoládky neubývají. Už ani patnáctiletí kluci nechcou čokoládu. Spíš peníze na cigarety a nebo už by chtěli i štamprle a není jim blbé si o ni říct. A podle stavu, ve kterém se k Vám kolikrát dostanou, není některým dospělým asi blbé jim tu štamrli nalít. Letos jsem se na to doslova vykašlala a pustila jsem jen rodinu, protože po kouknutí do kukátka, kdy za dveřmi vidíte nalitého puberťáka a nebo chlapa co celý rok sedí v hospodě a jeden den kdy má možnost se opít zadarmo jde od domu k domu, jen aby se mohl co nejvíc zlít mě přechází chuť.
A navíc dneska už nevídíte ty roztomilé bandičky malinkých chlapečků, jak se snaží vzpomenout si jak se ta básnička říká. Nebo s tatínkem jak se stydí..Dneska Vám dojde otec s asi dvouletým chlapečkem a totálně opilý (ten otec)...Moc mě mrzí, že to krásné kouzlo Velikonoc někam zmizelo...
Autor: Idzetka