Velikonoce na vesnici

Nejen, že to jsou křesťanské svátky, ale nejkrásnější svátky jara, které milujeme s manželem. V Praze, kde jsem bydlela, se všechny krásné zvyky vytratily do ztracena, včetně velikonočních. Při nastěhování na vesnici mě sousedi upozornili, abych se připravila, že koledníci chodí a umí pěkně vymrskat. Jako s tím jsem počítala, ale opravdu mě nenapadlo, kolik že jich přijde?

Vajíčka jsem nabarvila, bylo jich 50 kusů, čokoládové zajíčky jsem nakoupila, samozřejmě nesměla chybět lahev něčeho silnějšího, pro dospělé koledníky. Napekla jsem mazance, musely být tři, jeden pro sousedku, která nerada peče z kynutého těsta, druhý pro kamaráda, který je sám a třetí pro nás s manželem.

Beránci, polití čokoládou a nazdobení mašlemi, též nesmějí chybět a taktéž tři, protože dva jsou opět k mazancům na rozdání. Sousedky dcera miluje perníčky, opět její maminka nerada peče, že je s tím moc práce, ale mně to nevadí a ráda jsem jich napekla dostatek, aby bylo nejen pro Janičku (tak se jmenuje sousedky dcerka), ale i pro koledníky.

Sice zdobení mi moc nejde, ale svoje splnily perníčky, byly ve tvaru vejce, koupila jsem si vykrajovátko ve tvaru vejce. U nás nesmí chybět bramborový salát, samozřejmě domácí a pečená kuřata, a bez řízků, bez těch by se manžel neobešel.

Den před svátky si vždy nazdobím byt, na oknech nesmí chybět velikonoční výzdoba. Na stole mnou vyšívaný ubrus s velikonočními motivy a na něm veliká váza, plná zeleného proutí, prolínající se zlatým deštěm, který již obyčejně kvete. Na větvičkách visí moje obháčkovaná vyfouklá vajíčka ve všech možných barvách. S výzdobou si vždy pohraji, miluji nejen tradici, ale mám ráda, když kam se v bytě podívám, na mě čiší jaro, takže nesmějí chybět jarní kytičky. Těmi mě vždy zásobí manžel.

Jak jede nakupovat, vždy přiveze petrklíče, tak je tomu i letos, už mám doma tři v květináči. Po zmrzlých je dám do zeminy na zahrádku, kde dělají okrasu až do samého podzimu. Vloni mi kvetly ještě v prosinci, což bylo úžasný. Jsem zvyklá po celá léta vstávat brzy, ale jako na potvoru jsem se vzbudila, až když přišel první koledník a jak jinak, dospělý (soused).

Při spatření jeho pomlázky mě polilo horko. Naštěstí to byl soused a byl rozumný, žádné jelito jsem neměla, ale cítila jsem pomlázku ještě odpoledne na zadní části těla. Rychle jsem se převlékla a už přicházely děti, větší, menší a já pyšně rozdávala koledu.

Vyšlo mi to tak akorát, zbyla 2 vajíčka, která dostal můj manžel, který prohlásil, že na něj jsem nemyslela. Ne, opravdu, na něj jsem si nevzpomněla. Letos si nabarvených vajíček budu muset připravit více, již se známí hlásí, jak se k nám těší na koledu.

I já se moc těším na letošní Velikonoce, na vesnici se ještě krásné zvyky dodržují, včetně odpoledního polévání chlapů vodou a nejen vodou, my ženský si koupíme levnější voňavky, abychom jim vrátily dopolední mrskání. K večeru se griluje a slaví svátky jara, div ne do kuropění. A ač se slaví venku, dojde i na taneček v trávě. Prostě si to užíváme plnými doušky.