Zpátky ke kořenům
Pletení pomlázky, barvení vajíček tradičními českými barvami, pečení beránka či mazance…
Velikonoce vnímáme jako svátky jara či křesťanské svátky, jejich kořeny však sahají mnohem hlouběji: až k předkřesťanským oslavám jarní rovnodennosti. Tu slavili již staří Slované, ale i Germáni či Egypťané.
Na tyto dávné tradice se snaží už od poloviny dvacátého století navázat novopohanská hnutí. Existuje jich celá řada a spojuje je zejména silná vazba na přírodu (polytheismus, animismus, pantheismus), mýty a důraz na rituály. Novopohanství je především záležitostí Spojených států, Kanady, Austrálie a Evropy. U nás se začalo šířit až v devadesátých letech; největší zájem vzbuzuje civilizace Keltů a čarodějnictví a s nimi spojené náboženské představy, například druidismus. Přítomno je však i germánské či slovanské náboženství a v menší míře i helénské, římské a egyptské pohanství.
Před loňským sčítáním lidu prosadilo několik pohanských uskupení, třeba česká pobočka Mezinárodní Pohanské federace, Dávný obyčej či Rodná víra, aby novopohanství dostalo vlastní sčítací kód. Jako svou náboženskou víru je zaškrtlo 863 lidí.
Novopohané vyznávají nejčastěji polytheismus, tedy víru ve více bohů. Ti rozhodně nejsou bezchybní a všemocní.
Naopak: vypadají a jednají jako lidé a mýty o nich mohou obsahovat i komické prvky (také vám to připomnělo zábavné a napínavé řecké báje?).
V novopohanství hrají klíčovou roli rituály, hlavně ty sezonní, související s přírodními cykly: slunovraty, rovnodennosti nebo dožínky. Tyto svátky se slaví veřejně a účastní se jich i stovky lidí.
A jak společná oslava vypadá?
Ozdobí se oltář či zpodobnění božstev, zapálí se oheň a pak už se recitují básně, tančí se, zpívá, takže vládne radostná až extatická nálada. Důležitou součástí rituálů jsou oběti, obvykle chleba, ovoce, květin, ale i piva či vína. Slavit lze i v soukromí, u domácího oltáře a se zapálenými svíčkami, které nahrazují otevřený oheň.
Tradice a rituály zkrátka k oslavám jara jako vítězství života nad smrtí a začátku nového vegetačního období patří, ať už v jakékoli podobě. Na mnoha místech, zejména na Moravě a v příhraničních regionech, si můžete i letos vychutnat velikonoční slavnosti v duchu starých lidových obyčejů. V celé řadě obcí chystají vystoupení souborů lidových písní a tanců v tradičních krojích a nabídnou vám domácí pohoštění typické pro danou oblast. Tyhle oslavy ovšem dost stojí. Aby zůstaly zachovány i nadále, tomu napomáhají i dotace z Evropské unie. Například Krnov dostal z Fondu mikroprojektů Euroregionu Praděd půl milionu, který půjde kromě jiného i na dětské výtvarné workshopy zaměřené právě na velikonoční zvyky. Probíhat budou na české i polské straně – to aby se děti seznámily s tradicemi a zvyklostmi obou přeshraničních sousedů.
Velikonoční dílny mají dlouhou historii také v Hustopečích. Loni si díky projektu S přírodou a tradicemi společně, který je financován z Operačního programu přeshraniční spolupráce České a Polské republiky, české i polské děti vyzkoušely výrobu velikonočních symbolů a produktů. V sedmnácti dílnách se naučily zdobit velikonoční vajíčka nejrůznějšími metodami, udělaly si velikonoční přání z linorytu, ovečky v popcornu, namalovaly si šátky či hrnečky a pletly tatary. Starobylé velikonoční zvyky se dodnes dodržují i ve vsi Koma ve Zlínském kraji, která byla v říjnu 2011 vyhlášena Vesnicí roku. A napadlo by vás, že fondy Evropské unie podporují kromě rukodělných kurzů třeba i šití lidových krojů? Unie tak napomáhá upevnění národní identity, vzájemnému poznávání přeshraničních sousedů i tomu, abychom si byli i v dnešní době dobře vědomi svých kořenů.
Zdroj, foto: MojeVelikonoce.cz