Velikonoce u jeptišek

Tento příběh se stal v Krkonoších v obcích Dolní a Horní Maršov. Na rozdíl od městských dětí, které chodí koledovat spíše výjimečně, na vesnicích se tato tradice ještě většinou dodržuje. Na pomlázku vyrazily všechny děti, od nejmladšího Tomáška, který ještě potřeboval doprovod, po hromotluka Michala.

Michal po pravdě řečeno sice ještě zdaleka nebyl plnoletý, ale Velikonoce využíval k snadnému způsobu, jak se dostat k alkoholu. Měl statnou postavu a na svých čtrnáct let opravdu nevypadal. Možná proto byl při koledování tak úspěšný. Děvčata mu nadbíhala a ráda nalila tu slivovici, jindy fernet nebo vodku. Michal už podle jména nápoje spíše míchal, než nemíchal, takže už během dopoledních hodin měl docela nakoupeno. Ale protože přeci jen chodil od dědiny k dědině, nějaký alkohol stačil vyprchat a zbytek pojmulo jeho bezmála metrák vážící tělo. Další koledníci se většinou družili do dvojic,
někdy i větších skupin. Koledu si potom rozdělovali za velkých diskusí, neboť rozdělit mezi pět dětí kinder vajíčko není jednoduché. Zpravidla se největší boje sváděly o čokoládová vajíčka a peněžité odměny. Drobné šlo naštěstí lehce spravedlivě rozdělit, ale čokoládové figurky často skončily po lítých bojích rozmáčknuté.

Koledníci z Horního Maršova si pečlivě hlídali, aby jim na koledu do jejich teritoria nechodil nikdo z Dolního Maršova. To bylo nepsané pravidlo, ale každý rok se našel koledník, který to porušil. Většinou následovalo zabavení koledy a ještě dostal nakládačku. Výjimkou byl Michal, který chodil koledovat sám a z mladších si na něj nikdo netroufnul. To spíše Michala poprosili, aby jim pomohl při bitkách o teritorium. Ale jednoho roku se stala podivuhodná událost. Hrdinou byl malý Tomáš, který sice vyrazil s doprovodem - ještě by si netroufnul jít koledovat sám, ale parta se mu cestou ztratila, když si byl odběhnout. Vyrazil opačným směrem a ani se nenadál - náhle byl v Dolním Maršově.

Naštěstí si ho nikdo nevšímal, byl ještě malý a pro kluky z Dolního Maršova byli největšími nepřáteli celé party, proto se mu podařilo projít až na samý konec vsi. Z doslechu věděl, že tam na konci žijí jeptišky. Zaklepal u nich, nejdříve nikdo nešel, ale při dalším zaklepání jedna z nich otevřela. Polekala se, jak takový malý chlapeček může dorazit sám až k nim. Hned zavolala ostatní sestry, každá přinesla nějakou dobrotu, až se košík koledníka prohýbal.

Tomík byl hrdinou Horního Maršova, kam ho jedna sestra poté doprovodila, přeci jen to byl nějaký kilometr. Ještě dlouho se vyprávělo, jak pětiletý Tomáš prošel dolnomaršovákům až k jeptiškám. Ti potom už u jeptišek nic moc nedostali, protože všechny své dobroty už vyskládaly do Tomášova košíku. Tomáš se s hornomaršováky rozdělil a stal se ten rok nekorunovaným králem koledníků.