Nevím, zda Velikonoce milovat nebo nenávidět, když si představím, že musim udělat jarní úklid - umýt okna, vymést pavučiny - prostě všechny to určitě znáte. To nemluvím o tom, že když upeču beránka, tak mi při vyklepávání s formy každý rok upadne hlava - tedy toho beránka, abychom si rozuměli. Když ji párátky přidělám a slavnostně ho postavím na stůl, tak za půl hodiny zjistím, že mu moje milovaná kočička okousala ucho a snědla očičko.
Následně se dopracuji k barvení vajíček. Následný vysledek je to, že já sama vypadám jak skvěle vybarvená kraslice, jelikož mám na sobě víc barev než samotná vajíčka. Co se týče nějaké výzdoby - tu zásadně mít nemohu, protože se opět dostaví moje milovaná kočička a vše zničí, okouše a zdevastuje a pírka po těch roztomilých kuřátkách, která nabízejí v každém obchodě, lítají po celém bytě a mnohdy je už nikdy neuvidím.
Nemohu mít ani zlatý déšť ve váze. Ten by byl také okousán a zničen. Když pak příjde den D a přiženou se různě alkoholem upravení koledníci, tak i ta kočka je proti nim andílek. Jsou i takoví jedinci, kteří mi sedí u záchodové mísy a vedou s ní zajímavé rozhovory. Někteří pak položí svoji unavenou hlavičku na stůl a usnou. Když pak přijde večer, všichni jsou pryč. Já si s přítelem sednu k televizi, otevřeme si víno a tento rok oslavíme naše už 6. výročí našeho seznámení. Jsme spolu totiž od Velikonoc.
Autor: Johanessa