Jako každé svátky jsou i Velikonoce oblopeny řadou folklorních zvyků. Zachovaly se přes desítky generací a jejich pravý význam nám už mnohdy uniká.
Velikonoce představují veliké vítězství života a porážku smrti-probuzení jara. Symbol nové naděje, plodnosti a zrození...
Předvelikonoční postní čas - začíná po Masopustním úterý Popeleční středou. Trvá 40 dní a znamená dobrovolné omezení potřeb těla, například tučných jídel. Dnešní obdobou předvelikonočního půstu je jarní očista těla.
Vynášení smrtky
Na Smrtnou neděli (čtrnáct dní před Božím hodem velikonočním). Smrtholka, Smrtka, Morana či Mařena je figurína ze slámy v ženských šatech. Její rituální "zabití", např. topením v potoce, vyjadřuje radost z konce vlády tuhé zimy, odpradávna spojované se smrtí.
Koleda
Patřila k jedné z nejrozšířenějších lidových zábav. Nechodili na ni jen děti, ale i svobodní mládenci a o prvním velikonočním úterý koledovaly i svobodné dívky. Koledám se připisovala magická moc. Měly přinést štěstí a blahobyt do každého stavení. Koledníci vymáhali vajíčka a pokrmy dokonce s nadsázkou řečeno i pod hrozbou trestu nebo pomsty. Hospodáři či hospodyni, kteří je dostatečně neobdarovali, se alespoň vysmívali. Odráží se to v jedné nejznámějších koled: "Já jsem přišel k vám, abych řekl vám, že je dnes koleda, kdo mi z vás tu něco dá? Kdo mi nedá nic, ten je z Nemánic, na toho se zamračím, jako medvěd zabručím, a potom pudu pryč."
Kraslice
Malovaná velikonoční vajíčka, kterými dívky o Velikonocích obdarovávaly koledníky. Často bylo složitě zdobené vajíčko určeno konkrétní osobě a ornament byl vlastně dopisem sepsaným v jazyce symbolů a znaků. Pojmenování "kraslice" ukazuje na slovo "krásný", jehož původní význam byl "červený".
Pomlázka
Chození s pomlázkou patří k nejstarším velikonočním obyčejům. Šlehány byly mladé dívky a ženy, aby "omládly". Jarnímu šlehání vrbovými proutky se připisoval "omlazující" účinek. Hospodář proto vyšlehal vše, co mělo ten rok rodit - tedy i dobytek i pole. O velikonočním úterý se pak právo pomlázky obrátilo. Ženy vyplácely muže - říkalo se tomu robské právo nebo babská mrskačka.
Oblévačka
Polévání vodou patří k obřadním zvykům hlavně ve slovanských zemích. Oblévalo se o druhém velikonočním dni. Muži obcházeli brzy ráno stavení a děvče, které našli ještě v posteli, polili studenou vodou. Dívky směly oplatit svým mučitelům ranní polévání druhý den. Polévání vodou však původně mělo hlubší smysl - opět v "probuzení vegetace".
Hrkačka (řehtačka) a klepače
V tichý předvelikonoční postní čas (od poledne Zeleného čtvrtka až do Bílé soboty) se ozývalo "dřevěné zvonění" hrkání a klepání. Tento zvuk nahrazoval zvonění zvonů, které na tu dobu utichají.
Píšťalka
Svátky jara provázela také hra na jednoduchou píšťalku ze dřeva či rákosu. Vyrobit ji uměl každý chlapec. Stačilo na delším silnějším proutku naznačit potřebné míry, délku a zvukový otvor. Potom proutek namočit do vody, aby se z něho dala při "otloukání" kůra lépe svléknout.
Beránek
Dnešní "sladký" beránek vystřídal v 19. století tradiční jehněčí pečeni. Je to jeden z nejstarších křesťanských symbolů. (Představuje ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Krista).
Zajíc
Jeho postava patří k nejmladším velikonočním atributům. Symbolizuje štěstí. Vajíčka od velikonočního zajíce dostávaly děti od 2. pol. 17. století v německojazyčném prostředí.
Adonisova zahrádka
Je mísa či ošatka s naklíčeným obilím. Zelené osení představuje v bytě symbol jarního probuzení.
Autor: Damami