Velikonoční skrýš

Pocházím z vesničky, kde se děvčata na Velikonoce schovávala před chlapci. Já nebyla výjimkou. Jednou jsem se rozhodla schovat před kluky do dřevníku. Zalezla jsem za domem do přístavku, který sloužil jako úschovna dřeva na podpal. Úplně v koutku jsem vyčkávala a doufala jsem, že mě kamarádi nenajdou a já nedostanu výprask a nebudu polita.

Úplně jsem přitom zapomněla, že sousedé Malinovi se rozhodli využít právě velikonočního volna ke stěhování. Prodali dům sousedící s naším a stěhovali se do města do panelákového bytu. Samozřejmě, že si tolik starého nábytku, který se vlezl do velkého domu, s sebou vzít nemohli. Prodávat starý nábytek nemělo smysl, a tak se pan Malina dohodl s mým tátou, že mu nábytek daruje na podpal.  

Byla jsem zalezlá v koutku dřevníku, vůbec jsem nebyla vidět, když tu najednou slyším funění a sténání. To pan Malina s mým tátou stěhovali těžký nábytek do mé skrýše. Začaly se přede mnou vršit stoly, stolky, police, skříně, vše, co Malinovi už nepotřebovali a dalo se to spálit. Ve městě si koupí nový, lehčí a modernější nábytek. Nevylezla jsem hned, a tak jsem nevylezla ani potom. Schoulila jsem se v koutku a byla si jistá, že mě nikdo ty Velikonoce nenajde. Když pan Malina s taťkou odešli, zjistila jsem, že se bez cizí pomoci sama z dřevníku nedostanu. Přesto jsem se snažila přelézt hromadu harampádí, z které na mě nebezpečně vykukovaly hřebíky. Jako by se mi zlověstně smály. Proč já pitomá holka lezla na tak nebezpečné místo?

Ten rok mě sice kluci nenašli a já výprask od nich nedostala, dostala jsem ale od táty, když jsem nepřišla k obědu ani k večeři a rodiče mě museli jít večer hledat. Jít za dům je ale nenapadlo, a tak ani neslyšeli mé kňourání. Až za hodně dlouhou dobu, když se táta konečně vypravil dát králíkům jejich večerní příděl, mi svitla naděje. Králíkárny sousedily s dřevníkem. A tak jsem ze všech sil zakřičela: „Pomóóóc!“ Dveře dřevníku se otevřely a táta musel ještě jednou přerovnat část nábytku, aby mě vysvobodil z mého velikonočního vězení. Dostala jsem na zadek, ale byla jsem ráda, že jsem opět na svobodě. Myslím, že i rodiče měli obrovskou radost, že jsem se coby ztracená a oplakaná dcera vrátila.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10