Hned na začátku musím říct, že co by malé děvče jsem Velikonoce neměla vůbec v oblibě. Nechat se vymrskat od chlapců a ještě jim za to něco dát? To bylo pro mě a mou sestru nepochopitelné, a proto jsme každý rok se sestrou vymýšlely různá onemocnění, abychom se Velikonocům vyhnuly. Né, že by nám to nějak pomohlo, maminka která nás moc dobře znala, naše smrtelné nemoci vždy odhalila.

Až v pozdějším věku jsem si začala všímat i jiných velikonočních tradic, které naši rodinu stmelovali. Např. když se šlo do kostela na mši, tak se tam nechalo posvětit vařené vajíčko a chléb. Potom se sešla celá rodina u jednoho stolu a vajíčko i chleba se rozdělilo a snědlo. Kdo to zná, tak ví, že pokud se někdo ztratí v lese, setká se tam s tím se, kterým vajíčko i chleb jedl.

Také vzpomínám na babičku, se kterou jsme dělaly velikonoční mazanec a se kterou jsme smažily boží milosti. Je to smažený zákusek z mouky, másla, vajec a smetany a po usmažení se to balí v moučkovém cukru. Tenhle smažený zákusek má naše rodina ráda, takže se to u nás dělá ve velkém.

Když jsem byla malé dítě, tak jsem si říkala, že až budu mít svoji rodinu, tak tenhle svátek se u nás slavit nebude. Opak je ale pravdou, a my nadále dodržujeme tradice a doufám, že je budou dodržovat i  naše děti.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10