Podobně jako mnoho jiných křesťanských svátků, i Velikonoce se přenesly i mimo církve. Už od jejich vzniku je to čas oslav a veselí. Dnes jsou i komerčně důležité, protože se na ně váže mnoho zvyků, k jejichž provedení vyžaduje nějaké úsilí případně nákup. Prodávají se například velikonoční pohledy, ozdoby nebo sladkosti v podobě velikonočních vajíček, beránků nebo králíčků.
Na Slovensku je prastarou tradicí hodovanie, polievanie a korbáč. Na Velikonoční pondělí od rána muži a chlapci chodí po domácnostech svých známých a zalévají nebo korbáčujú ženy a dívky ručně vyrobeným korbáčom z vrbového proutí.
Korbáč je spletený z osmi, dvanácti nebo až dvacetičtyř prutů a je obvykle od půl do dvou metrů dlouhý a ozdobený pletenou rukojetí a barevnými stužkami. Podle tradice muži při hodovaní přednášejí koledy. Zda se nejprve korbáčuje nebo polievá a pak zpívají či recitují koledy záleží na situaci.
Ačkoliv korbáčovanie může být bolestivé a polievanie nepříjemné, není jejich cílem způsobit krivdu. Spíše je korbáč symbolem zájmu mužů o ženy. Nenavštívené dívky se mohou dokonce cítit uražené. Vykorbáčovaná či politá žena dává muži barevné vajíčko jako symbol jejích díků a odpuštění.
Je třeba zmínit, že obvykle se používá pouze jedna metoda. Na středním a západním Slovensku většinou korbáčovanie a na východě polievanie.
Autor: BellaSwan