Velikonoční vajíčko

To bylo v době, kdy byl můj syn ještě menší. Mohl mít tak tři roky. A byly Velikonoce. V tu dobu chodil vyšňořený Lukáš moc rád na pomlázku. V ruce pletenou pomlázku, často větší než byl on sám, ozdobenou pentlemi, vyzbrojen vodou i pořádně silnou voňavkou vyrážel za holkami, aby je pořádně vymrskal. Samozřejmě s doprovodem. Moc se v těch letech na Velikonoce těšil.

I ten rok, tak jako vždy, si vyšupal pořádnou výslužku. Byla v ní hlavně čokoláda a čokoládové figurky, dostal ale i žvýkačky, ovoce, nějaké ty drobné a pár ozdobených vařených vajíček ozdobených samolepkami. Kupodivu si těchto normálních slepičích vajec ještě tenkrát vážil víc, než těch čokoládových.

Odpoledne nás přišli navštívit děda s babičkou, mí rodiče. Lukáš jim pyšně ukazoval svůj poklad. Děda s babičkou obdivovali Lukášův um a malý Lukáš se chtěl s výslužkou podělit. Ale babička s dědou s díky odmítli a pohladili vnoučka po vláscích. „Ale ty si něco vem,“ řekli mu. A tak si Lukáš vybral jedno slepičí vajíčko, s kterým se usadil ke svátečně ustrojenému stolu. Babička pila kávu, děda si pochutnával na domácí bábovce a Lukáš si nad talířkem loupal „vařené“ vajíčko.

Najednou skořápka praskla a z ní vyletělo syrové vejce. Žloutek spadl babičce do kávy, bílek si našel místo v dědových vlasech. Káva ale vyšplíchla babičce na novou halenku, pocákala ubrus a pár kapek dolétlo až k mému synovi. Velikonoční stůl vypadal jako u čuňátek. Syn se podíval na tu spoušť, v ruce pořád ještě držel část skořápky, a pak se rozplakal. „To vajíčko bylo od Evičky,“ plakal.

Evička byla jeho malá kamarádka ze školky. A on se tak na vajíčko od Evičky těšil! Naštěstí se spokojil s jiným, podobně ozdobeným vajíčkem od jiné dárkyně. Toto už bylo naštěstí vařené.  

Jen jsme museli vylít zbytek kávy, sundat ubrus a na zbytku bábovky si pochutnal náš pes. Děda zmizel v koupelně, aby se zbavil bílku z vlasů a Lukáš si nakonec přece jen pochutnal.

Po Velikonocích jsem se musela smát, když ve školce Eviččina maminka vyprávěla, jak její dcerka vyměnila všechna vařená vajíčka za syrová a ona pak chtěla obalovat řízky. Rozbila všechna vajíčka, aby zjistila, že má doma jen vejce vařená. A tak u Evičky byla doma velká porce vajíčkové pomazánky a u Eviččiných šmigrustníků byl pořádný nepořádek z rozbitých syrových vajec.

…Na příhodu jsem si vzpomněla nejen v souvislosti s blížícími se Velikonocemi, ale také se současnou „vajíčkovou krizí“.  
To by dnes byl drahý špás, takto zničit tolik vajíček!