"Krásné velikonoční ráno," podotkla babička a sedla si na svou oblíbenou lavičku, jen jsme stačili vykulit oči. Na víc jsme se nezmohli. Sedla si na ošatku plnou krásných malovaných vajec připravených pro koledníky. Jediné vejce nezůstalo celé!
"Naštěstí máme čokoládová," začala zachraňovat situaci setřenice Lidka, a když se blížila ke skříňce pološeptem druhá setřenice Hanka, řekla: "Nemáme ...já...víte.. včera dvojčata zlobila, šel hezký film tak, abych měla klid, řekla jsem jim, že si můžou vzít. No a vzali, ale všechna ..."
Ticho by se dalo krájet. Co teď? Za chvíli jsou tady. Už zdálky bylo slyšet, jak se blíží, naštěstí jsme na konci vesnice. Jsme velká rodina, chlapi už od rána koledují při pohledu na načančaný stůl plný beránků a nazdobených kraslic včetně připravené slivovičky a zoufalé ženské osazenstvo jsem popadla své dvě dcery, rychle jim vysvětlila co mám v plánu.
Podle hluku byli všichni právě u Bartáků. Tak ty moje dvě volavky za plotem znalé poměrů se nechaly vidět a jak je zmerčili, nechaly koše ležet a za nima já připravená utíkala ke košům a co se do zástěry vešlo, nandala jsem vajec a běžela zpět. Jen tak tak jsem doběhla dechu popadajíc, rychle otvírám dveře zakopnu o práh, letím, okolo mě vajíčka. Přistála jsem uprostřed světnice na stole a když jsem dosedla, všichni v němém úžasu sledovali, jak se mi o hlavu rozpůlil beránek.
Hluk blížících se koledníků se nedal přeslechnout, když přiběhli a viděli tu spoušť, překvapili, jen symbolicky zbili a pomocnou ruku podali. A neuplyne rok pro celou naší rodinu, abychom právě tyto Velikonoce nevzpoměli.
Autor: Helliotrop