A co si trochu mezi jarním úklidem a barvením vajíček odpočinout u počítače a oprášit své vědomosti o velikonočních tradicích a možná se dozvědět i něco nového?
Začínáme:
Velikonoce jsou svátky pohyblivé, tzn., že každý rok jsou v jiné dny. Rozhodující pro určení Velikonoční neděle je první jarní úplněk a neděle, která po něm následuje je ona velokonoční.
Kočičky, které dnes dáváme do vázy a patří k Velikonocům se dříve používaly jako lék při horečce a zimnici. Pozor, musely být ale svěcené.
Velikonocům předcházelo šest postních nedělí (nevím, kdo to dnes dodržuje, ale určitě by to byla dobrá kůra na hubnutí) a každá měla své jméno. Tak třetí se jmenovala Kýchavná a člověk, který o ní třikrát po sobě kýchl prý celý rok nezastonal.
Dny před velikonocemi mají svá jména. Tak třeba středa se na nazývá
Škaredá údajně proto, že ten den se vymetaly z komína saze. Čtvrtek se nazýval Zelený podle toho, že ten den se jedly samé zeleninové pokrmy, aby byl člověk celý rok zdravý.
Od Zeleného čtvrtka až do Bílé soboty nezvonily zvony a čas místo nich ohlašovali chlapci klapotem dřevěných řehtaček.
K hodovníkům patřila vždy pomlázka, která se původně pletla z proutků jívy nebo vrby.
Že hodovačkou bývaly šupány dívkly se ví, ale málokdo ví, že chlapcům to děvčata v úterý po Velikonocích mohla vrátit.
Také barva vajíček, kterou koledníci dostávali měla svůj význam. Tak třeba když dívka dala mládenci červené vajíčko znamenalo to, že ho má ráda.
Velikonoční den byl důležitý i tím, že družba se ženichem navštívili dům nevěsty, aby dohodli den svatby.
Tak si osobně myslím, že naši předkové dbali daleko více o své zdraví než my. A vše měli tak krásně "nalinkované" a brali to vážně. My si z těch svátků bereme od nich jen to, co chceme. Ale přesto přese všechno, ten pocit, že zase něco nového začíná - květiny kvést, louky se zelenat, rodí se roztomilá mláďata a sluníčko hřejeeeÉ - má v sobě snad každý z nás.
A teď zase honem dělat, svátky tu budou co by dup!
Autor: Stally