Jak jsem uhnala ženicha

Je to už pár let, ale vždy na Velikonoce si s manželem zavzpomínáme, jak netradičně začalo naše manželství. Běžně bývá zvykem, že o ruku nevěsty žádá její rodiče ženich, u nás to proběhlo naopak. 

Ve svých dvaadvaceti letech jsem po půlroční známosti usoudila, že je načase se vdát. Zbývalo jediné a to přesvědčit nenápadně přítele, že by se měl už taky oženit, samozřejmě se mnou. Musím podotknout, že přítel
měl vždy holek dost, takže jsem si říkala, že to asi bude tvrdý oříšek.

K tomu jsem chtěla využít právě velikonoční svátky, kdy jsme jeli ke známým na chalupu. Byl krásný jarní den, neděle Velikonoční a při polibku pod rozkvetlým stromem jsem se svého milého zeptala, které datum se mu
víc líbí, zda 12. srpna nebo 10. září? Aniž jsme se kdy o něčem podobném
spolu bavili, ihned pochopil o co jde a odpověděl, že 10. září. Na otázku proč, řekl, že je to později. Tak byl nenásilně stanoven termín naší svatby.

Ale to byl teprve začátek. V pondělí Velikonoční jsme jeli večer z chalupy domů, ale známí nás pak ještě přemluvili, ať jedeme k nim  podívat se na jejich nový byt, prý se musí zkolaudovat. Tím pádem jsme do vesnice, odkud oba dva pocházíme, dorazili až pozdě večer náležitě rozjuchaní.

Celou zpáteční cestu domů jsem měla ohromnou radost z toho, že jsem toho mého proutníka konečně uhnala, že se vůbec nevzpouzel, asi konečně uznal, že jedině já a žádná jiná jsem ta pravá. Potřebovala jsem se s někým o mou radost podělit, a tak mě napadlo, že úplně nejlepší bude říct to hned začerstva přítelovým rodičům, které jsem v té době ještě ale neznala.

Cesta domů od zastávky vedla přes celou vesnici, bylo skoro k půlnoci, krásně teplo, všechna okna otevřená a tak mě napadlo zahrát si na ponocného. Můj nastávající měl přezdívku EGON, pod kterou ho znala celá dědina. A já začala hlasitě vykřikovat, že Egon to už má spočítané, že se bude v září ženit, že to má za pár.

Když jsme přišli k němu domů, zavedl mě do ložnice, rozsvítil světlo, a když z peřin vykoukly dvě rozcuchané hlavy rodičů, tak jen řekl, že jim chci něco důležitého říct a odešel. Teprve teď mi došlo, jaký je to parádní trapas, takže jsem akorát vykoktala, že je chci tímto požádat o ruku jejich syna, že se budeme v září brát, ale že nemusíme, že se máme rádi. Potom jsem utekla.

Druhý den ráno cestou do práce se budoucí tchán velice divil, jak mohou sousedé vědět, že  u nich bude v září veselka, když on se to dozvěděl teprve včera v noci. O mé hlásné troubě samozřejmě nemohl nic vědět.

Nakonec jsme termín svatby o týden posunuli, protože tenkrát svatební obřady probíhaly co 14 dní, jinak se musel platit poplatek. Takže já jsem ušetřila pětistovku a budoucí manžel urval navíc ještě sedm dní svobody.



Autor: Aneska

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10