Velikonoční nádivku mám docela ráda. Ale ta loňská z kuchyně fakultní nemocnice Plzeň měla opravdu dost podivnou barvu, chuť i konzistenci. Přesto to byla ta nejlepší nádivka, kterou jsem kdy jedla. Tenkrát jsem byla těhotná a už dost dlouho přenášela.
Samozřejmě jsem si vyslechla hororové historky od známých, diskuze na internetu si úplně zakázala, nicméně klidná jsem nebyla a všemožnými způsoby zkoušela miminko popohnat na svět, ale tomu se nechtělo ani po opakovaných "zaručených" babských radách. A tak došlo na to, čeho jsem se nejvíc obávala (protože v těhotenství vám většinou v hlavě utkví jen ty nejhorší vyslechnuté zážitky) a to bylo pro mě - vyvolávání porodu.
Po nekonečných a nervózních čtyřech dnech čekání strávených na oddělení rizikového těhotenství se mi ráno na velikonoční neděli, za skvělé pomoci plzeňských porodních asistentek, doktora a samozřejmě manžela konečně narodil Ondrášek. Byl to ten nejroztomilejší beránek, který se mi postaral o nezapomenutelné a nejkrásněší Velikonoce v životě.
Bylo to přesně 23. března a počasí bylo zrovna tak nejarní a nevlídné jako dnes. Po dvou dnech povinného hladovění v porodnici (když vám zdlouhavě vyvolávají porod, preventivně vám zakážou jíst i pít), vyčerpávající noci a finálním porodu jsem hlady už ani neviděla. Tehdy mi přinesli tuhle velikonoční nádivku. I když nevypadala, chutnala božsky!:-)
A tak budu za pár dní, ač jsou Velikonoce ještě daleko za dveřmi, péct kromě dortu i nádivku na oslavu ročních narozenin a věřte mi, že si na ní dám opravdu záležet! Vyzkoušela jsem recept s kuřecími játry a generálka měla úspěch. Jen nevím, kde teď seženu čerstvé kopřivy? Myslím, že nějaká zelená alternativa se určitě najde. Velikonoce jsou teď prostě naše nejoblíbenější svátky a s jejich barevnou výzdobou si dávám opravdu záležet.
A tak i vám všem přeji VESELÉ VELIKONOCE!!! Eva
Autor: Domino