Mísa anebo záludnosti Velikonoc

Poslední Velikonoce, které naše rodina prožívala, byly jiné než všechny předtím. Naše děti odrostly a malá vnučka ten předešlý rok ještě nechodila. Tyto jarní svátky se u nás nesou ve znamení tradic. Nezapomínáme na beránka, chutný mazanec, malování a zdobení vajíček.

Vyrůstala jsem na vesnici, a tam nebylo vzácností polévání vodou přímo z věder nebo koupel děvčete v koupelně ve vaně. Také proto jsme se, my holky, snažily ukrýt se co nejlépe. Vždycky nás našli šmigrustníci a krom vodní spršky jsme ještě dostaly nášup karabáčem nebo jalovcem. To abychom byly celý rok zdravé.

Na Moravě a v Čechách takto drsné zvyky nepěstují, což jsem hned po provdání a přistěhování ze Slovenska, s díky kvitovala. Když byly děti malé, společně jsme vyráběli a zdobili kraslice, malovali vajíčka a barvili je třeba odvarem s cibule. Naši kluci chodívali po spolužačkách a kamarádkách a neopomněli navštívit s pomlázkou i sestřenice a tety.

První svátek velikonoční se nesl ve znamení pečení mazance a beránků, přípravy bramborového salátu a stavění velikonoční dekorace v celém bytě. Malá vnučka s velkou chutí u všeho asistovala. Znáte to, ty malé všetečky jsou všude a zejména tam, kde je nejméně čekáte.

V kuchyni jsem měla vytahané nádobí a neprozřetelně jsem nechala otevřeny dvířka na lince. Šla jsem do obýváku pro čisté utěrky, když jsem zjistila, že holčičku nevidím. Volala jsem a začala jsem zmatkovat. Vždyť před chviličkou si hrála s beránčí formou a trhala do ní z větvičky kočičky. Jak jsem zvedla ubrus a nahlížela pod stůl, strhla jsem jej spolu s ním velmi těžkou kameninovou mísou na salát. Mám ji po manželově mamince, je oblíbeným nádobím už třetí generaci. Mísa se svezla dolů a spadla mi na nohu. Jak jsem vykřikla, vzápětí se rozlétla dvířka na lince a ukázal se překvapený obličejík naší vnučky. Sama si bleskově našla úkryt a ta rána ji vylekala. Noha moc bolela, ale radost, že se vnučka našla, byla veliká.

Až pak, s holčičkou na očích, jsem se jala zkontrolovat škody. Mísa byla celá, moje noha pořádně potlučená a začala modrat. Hýbat jsem s ní sice mohla, ale bolela jako čert. „Jen aby nebyla zlomená“, pomyslela jsem si, když mi ji manžel důkladně prohlížel.

A tak jsem loňské Velikonoce trochu pajdala, ale naštěstí mi tento úraz nepokazil svátky. Jen mě přesvědčil, že ani v mezní situaci nemám zmatkovat a svěřené robátko lépe hlídat.

O svém velikonočním úrazu jsem dceři řekla až po čase. Nohu jsem měla náležitě vyšvihanou jalovcem, tak jsem věřila, že se brzo zahojí…

Letos je vnučka - rychlonožka ještě čipernější a její úkryty „vypečenější“, tak budu muset do velikonočních příprav hezky zapřáhnout všechny zúčastněné. Na sváteční prostření jsem koupila nový ubrus s velikonočními motivy, který zabírá jen prostředek stolu. To abych zase nedala do pohybu památeční mísu na bramborový salát...

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10