Velikonoce a jaro!

Myslím si, že Velikonoce a jaro jsou úzce spjaté, ale Velikonoce jsou přece jenom hezká tradice, a jaro je určitě moc pěkné roční období.
Je sice pro ně charakteristické znovuzrození, ale Velikonoce jsou hlavně pěknou křesťanskou tradicí, která má již skoro 2tisíciletou tradici.

Tady u nás je to tak trochu komornější, pečeme beránky, dáváme v bytě velikonoční výzdoby a i vajíčko nějaké omalujeme a samozřejmě připravíme slavnostní tabuli jako řízek s bramborovým salátem apod.
No ráda také vzpomínám na Velikonoce, které jsem  několikrát prožila u mé tchyně na Slovensku. Bohužel již se to nebude nikdy více opakovat, ale vzpomínám na to ráda.

Cesta za svou druhou mamkou, se kterou jsem si velice dobře rozuměla, nebyla vždy jednoduchá. Stávalo se, že nás i sněžení potkávalo a cesta nebyla jednoduchá.

Oni tam ještě hlavně na východě dodržují tradice a Velikonoce jsou podstatně jiné než u nás. Po prvé to byl pro mě šok a skoro jsem těm mužským vynadala, co na mě vylili vodu, no postupně na rady mamky i švagrové jsem musela uznat, že mně  to přece jenom až tak neublížilo.

Když si představíte, že skoro všichni, ale hlavně ženy 40 dní nejedí maso, tak si dost dobře neumím představit, čím to nahrazují. Dokonce i muži, kteří jinač pijí denně, o Velikonocích přestanou pít a vydrží to 40 dní. Dokonce když jsem jim nabídla, tak to odmítli, že až o Velikonocích, když mě přijdou polívat a většinou slib dodrželi, a bylo jich hodně, skoro celá vesnice. A my stáli a dokonce děkovali, dávali vypít, a i vajíčka, která malovala druhá mamka a pěkná. Každou chvíli jsme se převlékaly, přece nemohla jsem být v mokrým.
Manžel se švagrem byli celé dopoledne pryč, taky polévali příbuzenstvo, ale když došli domů, tak donesli tak nádherné kraslice, že jsem měla radost a mám jich do teď, protože většinou byly vyfouklé.

Těšila jsem se také na speciální jídlo, které dělají jenom o Velikonocích.
Chleba nepoužívají, pečou, jak to oni nazývají - pasku, ale hlavně jsem měla ráda hrudku a různé zapékané sýry. Většinou podávali uzenou šunku, křen a domácí klobásy. Prostě jenom dobroty, které ještě dřív než začali jíst, tak si nechali posvětit v kostele. Většinou toho zbylo anebo mamka dělala tak, abych si i s sebou vzala. Bylo to něco jiného než jsem poznala. Vše ale je již pryč, mamka je pryč a Velikonoce slavíme tady. No ráda zavzpomínám i na ty slovenské.