Chtěla bych se s Vámi podělit o jeden příběh, který se stal na Velikonoční pondělí...
Byla jsem ještě malá holka, tak kolem desíti let. Bydlela jsem v jedné vesnici u babičky. Byl to malý domeček u zastávky a naproti malá lávka, která vedla na louku. Prožila jsem tam pěkné chvíle, až do osudných Velikonoc. Vždy pro mě tento svátek byl veselý a plný barev. Tradice se tam dodržovaly pravidelně. Atˇ už byly Vánoce, nebo Velikonoce.
S babičkou jsme nachystaly vajíčka, která babička uvařila. Až vychladla, tak jsme je barvily různými barvičkami. Čím více bylo barev na vajíčku, tím to bylo veselejší. Babička dala na stůl krásný barevný ubrus s motivem Velikonoc, vajíčka vložila do mísy a položila na stůl. Já se oblékla do krásných šatů a čekala na kamarádky, až přijdou pro mě. Měly jsme jít ven. Po chvíli zazvonil zvonek a já šla s nimi. Slunce svítilo a nám bylo veselo.
Nikdy se nám venku nic nestalo. Kluci nás začali nahánět kolem domu a my ječely jako splašené. Utekla jsem na lávku, před domem a najednou křap... Lávka se pode mnou probořila a já skončila ve vodě. Voda byla studená a kluci běželi pro babičku.
Tenkrát byla voda tak ledová, že jsem skončila v nemocnici se zápalem plic. Nevím už jak dlouho jsem v nemocnici byla, ale jedno jsem věděla. Už nikdy nebudu na Velikonoce venku a už vůbec ne blízko vody.
...Dnes, když si na to vzpomenu, tak se směji. Ale věřte, že tenkrát mi do smíchu nebylo...
Autor: Mamavladka